Co je to meniskus?
Menisky jsou chrupavčité struktury umístěné uvnitř kolenního kloubu; mediální meniskus má poloměsíčitý tvar a je větší (u člověka), laterální meniskus je skoro kruhový. Na příčném řezu mají trojúhelníkovitý tvar, po obvodech jsou silné a přecházejí do kloubního pouzdra, vnitřní část je vyhloubená, tenká a volná.
Menisky odpovídají tvaru kostí, mezi které jsou vloženy – v horní části jsou konkávní a odpovídají kondylům stehenní kosti, spodní část je rovná a zapadá mezi kondyly kosti holenní. Oba menisky jsou pevně přirostlé v interkondylární ploše holenní kosti a kromě toho jsou ještě fixované vazy. Mediální meniskus je ve své střední části pevně srostlý s částí vnitřního kolaterálního vazu, přední cíp laterálního menisku se upíná v blízkosti předního zkříženého vazu, jenž do něj někdy vysílá i ojedinělá vlákna. U 70 % lidí je vyvinut meniskofemorální vaz, který spojuje zadní roh laterálního menisku s vnitřním kondylem stehenní kosti, oba menisky bývají navzájem spojené nezřetelným transverzálním vazem, jenž může i chybět. Obecně je mediální meniskus méně pohyblivý než laterální, proto je při úrazech poškozen mnohem častěji.
Zvápenatělý meniskus
Kalcifikace menisku označuje ukládání krystalů vápníku v menisku, chrupavčité struktuře ve tvaru písmene C v koleni. Tato kalcifikace je často spojena s osteoartrózou a může přispívat k degeneraci kloubu. Zvápenatění menisku je považováno za časný příznak osteoartrózy a je spojen se změněnou biomechanikou a poškozením kloubů.
Za zvápenatělý meniskus může ukládání krystalů vápníku, jako je dihydrát pyrofosforečnanu vápenatého nebo hydroxyapatit vápenatý, v menisku.
Předpokládá se, že meniskální buňky hrají roli v procesu kalcifikace, přičemž meniskální buňky při osteoartróze produkují více vápenatých usazenin než zdravé buňky.
Kalcifikace menisku může narušit normální mechaniku kloubu a potenciálně urychlit progresi osteoartrózy.
Zvápenatělý meniskus lze poznat pomocí zobrazovacích technik, jako jsou rentgenové snímky, CT vyšetření a magnetická rezonance.
Výzkum zkoumá způsoby, jak zabránit nebo snížit zvápenatění menisku, potenciálně prostřednictvím terapií zaměřených na základní mechanismy kalcifikace.
Prasklý meniskus
V případě, že dojde k prasknutí menisku, má postižený při úrazu pocit lupnutí v koleni, většinou ho doprovází velká bolest, objevuje se výpotek a otok celého kolena.
U nevelkého prasknutí se dá v ojedinělých případech obejít bez operace. Meniskus se totiž nehojí moc dobře. Navíc hrozí, že se bude postupem času ruptura zvětšovat. Z operativních metod se nejběžněji využívá artroskopie. Odtržená část menisku může být přišita, nebo odstraněna. Po maximálně dvoudenní hospitalizaci začnete rehabilitovat. Rehabilitace bývá poměrně rychlá a už po šesti týdnech je možné začít sportovat.
Utržený meniskus
Mediální meniskus je méně pohyblivý než laterální, tudíž při násilí působícím na kolenní kloub nemá takovou možnost „uhnout“ tomuto tlaku, a proto bývá častěji poraněný. Většinou mívají utržený meniskus muži, akutní poranění se nejběžněji vyskytuje mezi 20.–30. rokem věku. U starších pacientů dochází k především k degenerativnímu poškození, které může být způsobeno i běžnou denní aktivitou, jako je dřep.
Příznaky
S přetržením či natržením menisku se setkáváme především v případě traumatického zranění, které se často stane při sportu, nebo v důsledku degenerativního procesu u starších pacientů. Typickým příkladem zranění je ohnutí a zároveň zkroucení kolenního kloubu (například při pádu). Není výjimkou, že souběžně se s meniskem poraní i kolenní vazy.
Příznaky poraněného menisku: bolest kolena a jeho natékání, citlivost při tlaku na meniskus, praskání a lupání v koleni, omezená hybnost kolene.
Bolest
Prasklý meniskus je většinou následek úrazu. Nejprve cítíte prudkou bolest, prasknutí, lupnutí či „vyskočení“ kolena. Koleno zůstane mnohdy zablokované, nelze jej natáhnout. Rozvíjí se otok, často výpotek v kolenním kloubu, někdy i krevní výron (při současném poranění vazů). Koleno bolí většinou na vnitřní straně v místě kloubní štěrbiny, někdy přeskakuje a při chůzi je cítit lupání v kolenním kloubu.
Léčba
Dříve se poškozené menisky odstraňovaly. Jestliže se však odstraní, zbavíme se současně specifického pružného „polštáře“, který některé pohyby tlumí a jiné zase podporuje. V případě jejich absence se do deseti let určitě objeví příznaky artrózy. Dnes se menisky zcela odstraňují jen velmi zřídka. Umožňuje to tzv. artroskopie, endoskopická operační metoda, při níž ortoped většinou z malého řezu zavede do kolena kameru a na obrazovce prohlédne kloubní dutinu. Druhým otvorem zavede nástroj (vyšetřovací sondu, kleštičky, nůžky, frézku) a poraněnou část menisku ošetří nebo odstraní. Při částečném odstranění se funkce menisku výrazněji neporuší. Stejným postupem vyloučíme ostatní poranění struktur kolenního kloubu – zkřížených a postranních vazů, posoudíme stav opotřebení či poranění chrupavek. Pokud je meniskus poškozen v dobře prokrvené vyživené oblasti, umožňuje artroskopie i jeho ohleduplnou rekonstrukci – přišití. Tato metoda je pro šikovného operatéra jednoduchá a pro pacienta šetrná. Pravděpodobnost úspěšného zhojení menisku je vysoká, zmenšuje se tak možnost vzniku poúrazové artrózy – poškození chrupavky kolenního kloubu.
Po operaci se operovaná končetina (pokud je meniskus ošetřen či částečně vyňat) jen krátce šetří, brzy se začíná s rehabilitací – cvičením a postupným posilováním stehenních a lýtkových svalů atd. Odborně vedená rehabilitace proces rekonvalescence značně urychlí. V případě, že je meniskus sešit, je pooperační průběh složitější a dlouhý. Meniskus je struktura s malým množstvím cév a chabou tendencí k hojení. Během pohybu kolene oba menisky nezůstávají na místě, ale aktivně se pohybují. Proto je nutné po operaci zcela a později částečně pohyb kloubu omezit a zabránit zátěži. Toto období trvá 4–6 týdnů a následuje minimálně stejná doba odborné rehabilitace, která zajistí nejen obnovení hybnosti, ale i posílení svalstva a získání potřebné stability.
Rehabilitace
V případě častějšího odstraňování menisku je od druhého dne po operaci dovolen pohyb v kolenním kloubu. Podle rozsahu výkonu chodí pacient o berlích 1–3 týdny. Sportovní zátěž se dovoluje za 4–6 týdnů od výkonu. V případě sutury menisku nosí pacient ortézu s limitovaným pohybem šest týdnů, končetinu při tom odlehčuje pomocí berlí. Poté začíná rehabilitovat a postupně zvyšovat zátěž.
Po 4–6 týdnech se postupně zkouší chůze bez berlí i bez ortézy, plná zátěž až po 2–3 měsících, opět podle typu postižení. Pokud byly současně operovány i další struktury v kloubu, např. kolenní vazy, je rehabilitace usměrňována tak, aby bylo umožněno hojení všech poraněných struktur. Výrazně se však neliší od výše popsaného režimu. Zkušenosti ukazují, že výsledky jsou příznivé (zhruba 95 % zhojených menisků) a že následné opotřebení kloubů je minimální až žádné.
Rekonvalescence
Doba pracovní neschopnosti se pohybuje dle charakteru výkonu a pracovního zařazení pacienta většinou v rozmezí 1–3 týdnů. Úraz často souvisí s nepřiměřenou zátěží, na níž není jedinec trénován. Důležité je nepřehlížet drobná poranění a pečlivě doléčit každé z nich.
Trvalé následky po odstranění části menisku
Částečné nebo úplné odstranění menisku (meniscektomie) může vést k dlouhodobým následkům, především ke zvýšenému riziku vzniku osteoartrózy v postiženém koleni. Je to proto, že meniskus působí jako tlumič nárazů a stabilizátor kolenního kloubu a jeho odstranění může vést ke zvýšenému namáhání a opotřebení chrupavky.
Zvýšené riziko osteoartrózy
Odstranění meniskové tkáně snižuje schopnost kolena tlumit a rozkládat síly, což v průběhu času vede ke zvýšenému tření a opotřebení kloubních povrchů. To může urychlit rozvoj osteoartrózy, degenerativního onemocnění kloubů charakterizovaného rozpadem chrupavky. Studie ukazují, že u významného procenta pacientů, kteří podstoupí meniscektomii, zejména u sportovců nebo aktivních osob, se osteoartróza rozvine během několika let.
Chronická bolest kolene
Ztráta meniskové tkáně může vést k přetrvávající bolesti kolene, ztuhlosti a sníženému rozsahu pohybu. Tuto bolest mohou zhoršovat činnosti, které zatěžují kolenní kloub, jako je chůze, běh nebo kroucení.
Nestabilita
Meniskus přispívá ke stabilitě kolena. Jeho odstranění může vést k pocitu nestability, kdy se koleno může cítit, jako by se prohýbalo dozadu.
Změněná biomechanika
I částečná meniscektomie může změnit způsob, jakým kolenní kloub funguje, a potenciálně ovlivnit způsob, jakým jsou síly rozloženy na kloubních plochách. To může dále zatěžovat další struktury kolene a přispívat k dalším problémům.
Poškození nervů
Ačkoli je to méně časté, může k poškození nervů dojít během artroskopické operace kolene, což může vést k chronické bolesti, necitlivosti nebo slabosti v oblasti kolene.
Potenciální potřeba dalšího chirurgického zákroku
V některých případech mohou jedinci, kteří podstoupili meniscektomii, vyžadovat další operace, jako je operace náhrady kolenního kloubu, pokud osteoartróza významně postupuje.
Je důležité si uvědomit, že závažnost těchto následků se může lišit v závislosti na faktorech, jako je rozsah odstranění menisku, věk a úroveň aktivity pacienta a přítomnost dalších onemocnění kolene. Zatímco někteří jedinci mohou pociťovat minimální dlouhodobé účinky, jiní mohou pociťovat významná omezení v každodenních činnostech a vyžadovat průběžnou léčbu bolesti kolene a osteoartrózy.
Babské rady
Staré babské rady o léčbě natrženého menisku často zmiňují klid, led, kompresi a nadzvednutí, spolu s volně prodejnými léky proti bolesti a někdy i bylinnými přípravky. I když některé z těchto metod mohou nabídnout dočasnou úlevu, nenahrazují odbornou lékařskou pomoc a léčbu.
Zde je rozpis běžných „starých babských historek“ a jejich role při léčbě natrženého menisku:
Klídek
Vyhýbání se činnostem, které dráždí koleno, a udržení váhy mimo poraněnou nohu pomáhá zmírnit bolest a otok.
Led
Přikládání ledových obkladů zabalených v ručníku po dobu 20 minut, několikrát denně, může pomoci zmírnit zánět a bolest.
Komprese
Použití kompresního obvazu nebo bandáže kolene může pomoci minimalizovat otok.
Nadzvednutí
Udržování poraněné nohy ve zvednuté poloze nad srdcem může také pomoci zmírnit otok.
Úleva od bolesti
Volně prodejné léky proti bolesti
Léky jako ibuprofen nebo naproxen mohou pomoci zvládat bolest a snižovat zánět.
Bylinné léky
Někteří lidé věří v užívání bylinných léků, jako je kurkuma nebo zázvor, pro jejich protizánětlivé vlastnosti, ale existují jen omezené vědecké důkazy, které by podporovaly jejich účinnost při natržení menisku.
Další „babské rady“
Teplo
Přikládání tepelných obkladů nebo namáčení kolena do teplé vody může být pro některé uklidňující, ale v některých případech může také zvýšit zánět. Je důležité naslouchat svému tělu a zjistit, co vám nejlépe vyhovuje.
Masáž
Jemná masáž kolem kolena může pomoci zlepšit krevní oběh a snížit svalové napětí, ale vyhněte se přímé masáži poraněné oblasti.
Opory kolen
Nošení kolenní ortézy může poskytnout oporu a stabilitu kolenního kloubu, ale je důležité vybrat ortézu, která správně padne a je vhodná pro vaše zranění.
Důležité informace
Konzultujte s lékařem
Pokud máte podezření na natržení menisku, je nezbytné navštívit lékaře, aby stanovil správnou diagnózu a stanovil léčbu.
Konzervativní léčba
Mnoho natržení menisku lze léčit konzervativně klidem, fyzioterapií a léčbou bolesti.
Chirurgický zákrok
V některých případech může být k vyléčení nebo odstranění natrženého menisku nutná operace.
Naslouchejte svému tělu
Věnujte pozornost signálům svého těla a vyhýbejte se činnostem, které způsobují bolest nebo další zranění.
I když některé babské historky mohou nabídnout dočasnou úlevu, je nezbytné vyhledat odbornou lékařskou pomoc pro správnou diagnózu a léčebný plán natržení menisku.
Autor: © svevi
Foto: © Andrewmeyerson