Zánět okostice čelisti
U zánětu okostice se jedná o onemocnění obalu kosti. Lidé se s ním nejčastěji setkají v souvislosti se vznikem zánětu kořenového kanálku zubu. V ústech je nejčastějším původcem vzniku zánětu okostice infekční váček u zubu, ze kterého se šíří dál. Nemoc je zákeřná a hlavně překvapivá, protože velmi často vypukne náhle a nečekaně. Největší bolest cítí postižený během jídla. Také zde platí přímá úměra, že větší zánět přináší větší bolest.
Příznaky zánětu okostice v ústech:
- zarudlé a oteklé dásně
- dásně se odtahují od zubů a vytvářejí kapsy
- krvácivost dásní při čištění zubů
- neustálý tlak mezi zuby
- okolí postiženého zubu je oteklé a objevuje se zápal
- bolesti zubů, které rostou při konzumaci jídla
Zvýšená teplota
Pokud nenavštívíte včas stomatologickou ordinaci, může dojít k pokročilejšímu zánětu. Ten se rozvine do té míry, že začnou ustupovat dásně. Příznaky jsou takové, že prostor mezi zuby postihne hnisání a extrémní bolest. Bude se zvyšovat tělesná teplota, nemocný začne být malátný a unavený, dostaví se otoky měkkých tkání. Celkově se příznaky často podobají chřipkovému onemocnění. Dřeň může odumřít a bolest dočasně zeslábne. Jenže to neznamená, že je problém vyřešený. Infekce i nadále pokračuje a bolest se změní na pulzující, která je pro zánět okostice typická.
Léčba
Zubní lékař u zánětu okostice ošetří zubní kanálky. To rozhodně není nic příjemného, a proto se pro zmírnění bolesti podává anestetikum. Zubní kanálky se musí vydezinfikovat a v některých případech také vyplnit. Je na posouzení stomatologa, zda není lepším řešením vytržení postiženého zubu. Tímto krokem se může vyloučit riziko opakování zánětu ve stejném místě. U zanedbaného zánětu může lékař nasadit antibiotickou léčbu, aby nedošlo k šíření bakteriální infekce.
Každé zanedbání léčby se vymstí. Nesnažte se o domácí léčbu a neprodleně navštivte zubního lékaře. V tomto případě nečekejte na dlouhé objednací lhůty, protože se jedná o akutní stav.
Operace zánětu okostice zubu
V některých případech je dokonce nutné odstranit infekci okostice odklopením sliznice a odvrtáním části kosti. Vše se děje v anestezii.
Zánět ozubice
Periodontitis – zánět ozubice, ke kterému dochází, pokud zánětlivý proces postoupí z dřeňové dutiny dál a pronikne hrotem zubního kořene. Dostane se tak do peridonta (ozubice), což jsou vazivová vlákna mezi kořenem zubu a alveolární kosti. V ozubici je i bohaté cévní a nervové zásobení.
Akutní periodontitis – bolest je spontánní, nepřetržitá, bez intervalů klidu. Jedná se o silnou bolest na poklep, dobře lokalizovanou. Pokud je zánět hnisavý, pacient má pocit, že je zub „povystoupený“. Zub je již mrtvý.
Chronická periodontitis – ta nebolí, nebo je jen neurčitá bolest v oblasti kořene. Na poklep pacient udává divný pocit. Bolest se objevuje pouze při akutním vzplanutí zánětu, na rentgenovém snímku je patrný granulom, což je projasnění v oblasti hrotu kořene. Bývá to častý nález u dětí s neošetřeným dočasným chrupem. Zde hrozí nebezpečí postupu zánětu dále do kosti!
Zánět okostice
Při zánětu okostice (periostitidě) se infekce dostává ze zubu přes ozubici do kosti, pod okostici. Perios je blána kryjící kost, nachází se mezi kostí a sliznicí. Postupně se objevuje zduření a tvoří se absces pod okosticí, takzvaný subperiostální absces. Sliznice nad ním je prosáklá, červená, na pohmat je cítit přítomnost tekutiny – hnisu, je přítomen i otok obličeje v příslušné oblasti.
Hromadění zánětlivého výpotku mezi povrchem kosti a okosticí je provázeno bouřlivými klinickými příznaky, jako jsou bolestivost sliznice na tlak, spontánně bodavé bolesti, zvětšené a bolestivé lymfatické uzliny, teploty. Pokud dojde k odumření a proděravění okostice, hnis proniká pod sliznici a vytváří se submukózní absces. Pacientovi se v této fázi vývoje choroby výrazně uleví, bolesti pominou.
Léčba
Terapií je zpravidla zevní incize a dle rozsahu indikace antibiotik.
Zánět dásní
Gingivitida je zánětlivé onemocnění dásně. Může být způsobena celou řadou příčin, ovšem hlavním důvodem je přítomnost zubního plaku, kdy vzniká takzvaná plakem podmíněná gingivitida. Zubní plak je úzce spojen také se vznikem zubního kazu (caries).
Zubní plak je velice unikátní ekologická jednotka, která je tvořena bakteriemi a matrix, mezibuněčnou hmotou, která je slinného a částečně i bakteriálního původu. Zubní plak je tvořen charakteristickými bakteriemi. Jsou to především Lactobacillus acidophilus, Steptococcus mitis, Steptococcus sanguis a další. Záněty gingivy však mohou být vyvolány i jinými faktory. Příkladem může být onemocnění zvané gingivostomatits herpetica. To je onemocnění, které vyvolá jak zánět dásně (gingiva), tak i zánět sliznice dutiny ústní (stomatitida). Původcem je virus herpes simplex labialis. Onemocnění je výrazem primoinfekce, tedy infekce, kdy se člověk s virem setkává poprvé, proto nejčastěji probíhá u malých dětí. Postižené děti bývají 1 až 3 roky staré. Inkubační doba onemocnění je asi 5 dní. Nejprve se u pacienta vyskytuje prodromální stadium, kdy má dítě horečku, je celkově alterované, bolí ho svaly, klouby. Později horečka ustoupí a dostaví se puchýře v dutině ústní, které snadno ztrácejí své pokrytí – onemocnění výrazně bolí, dítě odmítá jíst a hrozí dehydratace, takže v závažnějších případech je nutné dítě hospitalizovat na jednotce infekčního oddělení. Virus se však nepodaří zcela vyléčit, protože se vir ukrývá (perzistuje) před imunitním systémem v gangliu trojklanného nervu – ganglion trigeminale Gasseri (tento nerv mimo jiné umožňuje citlivost na kůži obličeje). Tam vir přežívá prakticky celý život člověka. Pokud se sníží imunita člověka, například při nadměrné fyzické zátěži spojené s dehydratací, při horečce a podobně, dochází ke vzniku charakteristického oparu.
Dalším příkladem zánětu gingivy může být nekrotizující gingivostomatitida, která je způsobena přemnožením anaerobních bakterií rodu Fusobacterium a spirochét Treponema vincenti, ale i mnoha dalších. Onemocnění postihuje především jedince ve věku od 17 do 24 let, a projeví se prudkým zánětem gingivy, která nekrotizuje. Velice častým příznakem je hnilobný zápach z úst (phoetor ex ore). Léčba spočívá ve striktní hygieně dutiny ústní, pomohou výplachy okysličovadly, především peroxidem vodíku. V těžších případech antibiotika.
Postižení gingivy je velice časté také po užívání léků a u nemocných s AIDS, leukémií a podobně.
Chronický zánět dásní je předstupněm parodontitidy. Nejčastěji se nemoc manifestuje od 35 do 40 let života. Se stoupajícím věkem se četnost choroby zvyšuje. Je zasaženo asi 85 % populace, tedy číslo enormní. Tato nemoc plus zubní kaz jsou v podstatě nejčastějšími nemocemi dutiny ústní vůbec.
Léčba
Je individuální. Při léčbě se používají speciální přípravky hubící bakterie. Někdy je nutná chirurgie k odstranění cyst. Zničené zuby se také odstraňují.
Autor: © svevi
Foto: © Dontia