Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

NEMOC DNA

  

HEMOROIDY

  

ODVODNĚNÍ ORGANISMU

  

LÁZNĚ

  

Nejčastější pohlavní nemoci

Pohlavní nemoci neboli venerologická onemocnění se přenášejí tělními tekutinami. Nejčastěji k nákaze dochází při nechráněném pohlavním styku, ovšem člověk může pohlavní chorobu chytit i při krevní transfuzi nebo při jiném kontaktu s krví nemocného člověka. Často bývají rizikovou skupinou narkomani, kteří používají stejné infekční jehly. U těhotných žen přechází choroba z matky na plod. Pohlavní choroby mohou být vysoce nebezpečné, způsobovat neplodnost a v některých případech vést až ke smrti.

Kapavka

Kapavka (gonorrhoea) patří mezi klasické pohlavní nemoci podléhající zákonným opatřením. Kapavka je působená bakterií Neisseria gonorrhoea (gonokok). Tento gonokok infikuje sliznici močopohlavního ústrojí člověka (močová trubice u obou pohlaví, u žen čípek), dále sliznici nosohltanu, konečníku a oční spojivku (extragenitální kapavka). Vzácně může postihnout i klouby (takzvaná metastatická kapavka). U neléčené nebo nedostatečně laicky léčené kapavky pak může být průběh onemocnění komplikován postižením dalších orgánů s možnými trvalými následky (například poruchy plodnosti a podobně).

Příznaky

Jde o místní, akutní, hnisavé, zánětlivé onemocnění přenášené hlavně intimním kontaktem a postihující prvotně sliznici močopohlavního ústrojí, to znamená u mužů především močovou trubici a prostatu a u ženy močovou trubici a děložní čípek. Podle charakteru pohlavního styku může být však i mimo tuto lokalizaci – v konečníku, ústech, krku. Infekce se může z močové trubice a děložního čípku postupně šířit do vnitřních pohlavních orgánů – podle jejich anatomického uspořádání, kde vzniká zánět často chronického charakteru. Infekce se může šířit i na pobřišnici.

Příznaky u mužů:

  • zánět nadvarlete s možným negativním vlivem na plodnost;
  • zánět prostaty;
  • infekce močových cest;
  • neplodnost.
Příznaky u žen:
  • mimoděložní těhotenství;
  • neplodnost;
  • předčasný porod;
  • zánětlivá pánevní onemocnění.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Listerine jako prevence proti kapavce v krku

Byly provedeny studie, jejichž cílem bylo zjistit, zda Listerine, komerční produkt ústní vody, má inhibiční účinek proti Neisseria gonorrhoeae, a to v randomizované kontrolované studii (RCT) a in vitro studii, aby mohl být potenciálně užitečným činidlem pro kontrolu kapavky.

Výsledky in vitro studie: Ústní voda Listerine při ředění až 1 : 4 po dobu kloktání 1 minuty vedla k významnému snížení celkového počtu N. gonorrhoeae, ale PBS nemá žádný inhibiční účinek proti N. gonorrhoeae. Výsledky RCT: Bylo přijato celkem 196 MSM, 58 (30 %) z nich bylo kultivovaných pozitivních před použitím roztoku. Po kloktání přiděleného roztoku bylo u mužů ve skupině Listerine signifikantně méně pravděpodobné, že budou kultivováni na povrchu hltanu (52 %) ve srovnání s muži ve skupině s fyziologickým roztokem (84 %) (p = 0,013).

Závěry: Tato data naznačují, že Listerine výrazně snižuje množství N. gonorrhoeae na povrchu hltanu. Při každodenním používání může zvyšovat gonokokovou clearanci a být součástí preventivní strategie.[1]

Zkušební registrační číslo ACTRN12615000716561.

Chlamydie

Chlamydie jsou mikroskopické parazitické organismy, které parazitují uvnitř živých buněk a pomocí nich se také šíří a přenáší. Nemají systém pro tvorbu energie, kterou potřebují pro vlastní metabolismus a rozmnožování, proto ji získávají z hostitelské buňky – třeba v oku či na plicích. A jak to celé funguje? Nepohyblivá parazitická bakterie naruší svrchní strukturu buňky, pronikne do ní a usídlí se v její cytoplazmě. Tam se díky získané energii reprodukuje a za pouhých 48 hodin donutí svou hostitelskou buňku prasknout a množství namnožených infekčních tělísek se tak dostává opět do dalšího cyklu napadení většího množství buněk. Takto zákeřně a rychle vzniká infekce chlamydiemi.

V rozmnožovacím ústrojí mužů a žen parazituje Chlamydia trachomatis. Je přenosná pohlavním stykem s nakaženým partnerem, a to nejen při vaginálním styku, ale i styku análním a orálním. V tuto chvíli je chlamydiová infekce jedna z nejčastěji přenosných nemocí mezi sexuálně aktivní populací ve věku od 15 do 50 let. Riziko nakažení chlamydiemi je větší u promiskuitních lidí, kteří zanedbávají zásady bezpečného sexu a nepoužívají ochranné pomůcky – kondomy. Většina nakažených přitom nemá žádné příznaky, což hraje do karet dalšímu přenosu infekce. Po zjištění nákazy je proto vhodné kontaktovat všechny sexuální partnery a upozornit je na nutnost diagnostiky a léčby.

Příznaky

Příznaky chlamydiové infekce nejsou nijak specifické a nákazu nelze jednoznačně určit bez vyšetření lékařem. Mezi nejčastější příznaky, které mohou ženy a muži pociťovat, patří:

  • svědění pochvy a bílý výtok;
  • bolest v podbřišku, za sponou stydkou a při pohlavním styku;
  • potíže s močením;
  • krvácení mezi menstruacemi a po pohlavním styku;
  • bolest varlat;
  • bělavý výtok z penisu;
  • pálení při močení a bolest v močové trubici.

Neléčená infekce může způsobit řadu potíží, jako je endometrióza, bolestivá menstruace, patologické změny na děložním čípku, dokonce až neplodnost.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Žloutenka

Infekční žloutenka (virová hepatitida) je virová infekce jater. Nemoc postihuje především děti a mladé lidi.

Žloutenka typu A se vyskytuje na celém světě i v průmyslově vyspělých zemích, ale riziko je vyšší v zemích s nižším hygienickým standardem. Zdrojem nákazy jsou lidé v inkubační době – nemocný člověk s viditelným nebo skrytým onemocněním. Onemocnění se šíří nejvíce takzvaně fekálně-orální cestou, znečistěnýma rukama, kontaminovanou vodou, zeleninou a potravinami. Ohroženi jsou zejména cestovatelé konzumující potraviny studené kuchyně, upravované na ulici, nebo při pití nebalené vody, anebo cestovatelé žijící v úzkém styku s místním obyvatelstvem v rozvojových zemích. Rizikové potraviny představují saláty ze syrové zeleniny, neloupané ovoce, nedostatečně tepelně upravení mořští živočichové, maso (zvláště kuřecí importovaná onemocnění mohou být zdrojem nákazy dalších osob).

Zdrojem nákazy žloutenkou B je nemocný člověk nebo zdravý bacilonosič. K přenosu infekce stačí minimální množství infikované krve, například na injekční jehle. Žloutenka typu B je vysoce odolný virus, který primárně napadá játra. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než AIDS. Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji. Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život. Virus se vyskytuje téměř ve všech tělních tekutinách, pro přenos infekce má největší význam krev, sperma a poševní výměšek (sekret). Ke krevnímu přenosu může dojít ve zdravotnických zařízeních, při manikúře, pedikúře, akupunktuře, tetování nebo piercingu. Významný je také přenos nechráněným pohlavním stykem.

Žloutenka C (VHC) je známa teprve od konce 80. let 20. století. V elektronovém mikroskopu byl virus spatřen až v roce 1994. Onemocnění se vyskytuje celosvětově cca u 3 % populace. Vyšší výskyt je v Jižní Americe a jihovýchodní Asii, kde dosahuje 10 až 20 %. V České republice má protilátky proti VHC přibližně 0,2 % populace. K přenosu VHC dochází především krví. Před zavedením testování dárců krve v 90. letech 20. století se většina nemocných nakazila krví a krevními deriváty (imunoglobulin podávaný Rh negativním matkám). Další možností je nákaza u hemodialyzovaných pacientů a při transplantaci orgánů. V současné době dominuje přenos kontaminovanými pomůckami u injekčních uživatelů drog. K přenosu může dojít i společným užíváním pomůcek osobní hygieny (zubní kartáček, holicí strojek). Sexuální přenos je méně častý. Riziko nákazy u monogamních párů s dlouhodobým nechráněným stykem je cca 2–3 %. Toto procento se zvyšuje u prostitutů a homosexuálních mužů na cca 4–6 %. Vertikální přenos z nemocné matky na dítě v průběhu těhotenství nebo při porodu je vzácný. Riziko pro dítě se pohybuje v rozmezí 5–10 %. Inkubační doba VHC je 15 až 150 dní.

Příznaky

Žloutenka A se projevuje nevolností, nechutenstvím, únavou, zvracením, pobolíváním pod pravým žeberním obloukem, bolestmi zad a břicha. Děti mívají horečku a častěji zvrací. Projevem onemocnění je tmavá moč (až jako černé pivo), zatímco stolice je světlá až šedobílá. V první fázi se projevuje chřipkovými příznaky, jako je teplota, nevolnost, bolest hlavy a břicha, celková slabost. Mohou se vyskytnout kloubní, kožní a nervové projevy. V další fázi nemoci dojde ke zhoršení potíží, kdy má pacient tmavou moč a světlou stolici a někdy svědění kůže. Příznaky v některých případech nemusí být přítomny a nemocného přivádí k lékaři až žluté zbarvení kůže a bělma oka. U 10 % pacientů může dojít ke komplikovanému průběhu onemocnění. Následná rekonvalescence může trvat i několik měsíců. Existují i bezpříznakové formy infekce, kdy se nemocný pohybuje v populaci a nepozorovaně přenáší virus na další osoby.

Žloutenka B se v první fázi projevuje chřipkovými obtížemi (teplota, nevolnost, bolest hlavy a břicha, celková slabost). Dále se mohou vyskytnout kloubní, kožní a nervové projevy. U tohoto typu infekce může, ale nemusí dojít k zežloutnutí kůže a sliznic. Pro určení diagnózy jsou důležité nejen pozorovatelné příznaky, ale i výsledky biochemického a sérologického vyšetření. Nemoc může probíhat také zcela bezpříznakově nebo jen s mírným průběhem. Může mít ale i velmi závažný průběh, který může vést až k selhání jaterních funkcí a k jaternímu kómatu končícímu smrtí.

Žloutenka C akutní je diagnostikována velice vzácně. Nejčastěji onemocnění proběhne bezpříznakově. Klasický ikterický průběh se vyskytuje pouze u 20–25 % případů. Fulminantní (akutně probíhající, dramatický) průběh je vzácný. V případě bezpříznakového průběhu se jako diagnostické kritérium obvykle uvádí prokázaná sérokonverze (v daném čase zdokumentovaná sérokonverze u původně HCV negativních pacientů), eventuálně se známou expozicí onemocnění a provázené 10násobným vzestupem jaterních transamináz. Cca 55–80 % pacientů přechází z akutního do chronického stadia. Riziko chronicity závisí na věku (mladší jedinci mají menší riziko), způsobu přenosu (velikosti infekční dávky), abusu (nadužívání) alkoholu. U 5–20 % nemocných s chronickou formou VHC dojde k rozvoji jaterní cirhózy během 10–20 let od začátku onemocnění a případně ke vzniku hepatocelulárního karcinomu. Pravděpodobnost cirhózy zvyšuje alkohol, obezita, jaterní steatóza a koinfekce s HBV nebo HIV.

Chronická VHC je definována jako prokázaná přítomnost viru v organismu déle než 6 měsíců či infekce s nejasnou dobou vzniku. Onemocnění probíhá většinou bez klinických příznaků. Chronická VHC bývá nejčastěji diagnostikována jako náhodný nález při zjišťování příčiny zvýšených jaterních aminotransferáz. V pozdním stadiu se projevuje jako dekompenzovaná jaterní cirhóza (zvětšená tuhá játra, zažívací obtíže – nechutenství, nadýmání, porucha stolice, otoky končetin, kožní změny – šupinatění kůže na dlaních a ploskách, pavoučkovité névy, zvýšená krvácivost, zvýrazněné cévy na břiše, jícnové varixy, břišní ascites, žloutenka, snížená funkce jater, zmatenost, slabost, únava).

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Syfilis

Syfilis je pohlavně přenosná infekce způsobená bakterií Treponema pallidum. Syfilis se přenáší hlavně sexuálním kontaktem, a to bez ohledu na to, zda se jedná pouze o líbání nebo přímo o pohlavní styk. Onemocnění se však může přenášet také krevními produkty nebo z nemocné matky na plod. Vysoký počet infikovaných se v dnešní době přisuzuje především prostituci, zvýšené promiskuitě, rizikovým sexuálním praktikám a poklesu používání bariérových metod ochrany. Inkubační doba nemoci je 9 až 90 dnů. Syfilis není přenosný třeba prostřednictvím toaletních prkének, při sdílení nádobí, příborů a oblečení nebo v horké koupeli.

Příznaky

Syfilis se projevuje pestrou škálou příznaků. Má schopnosti napodobit celou řadu dalších onemocnění. Pokud pacient včas nezahájí léčbu, v pozdním stadiu může nemoc způsobit smrt nebo invaliditu pacienta. Příznaky syfilidy se liší v závislosti na tom, v jakém vývojovém stadiu se infekce zrovna nachází.

Primární fáze: Syfilis se nejprve projeví vznikem šankru, což je tvrdý červený vřed, který nebolí ani nesvědí. Postižená osoba ho obvykle objeví v oblasti genitálií a konečníku, v ojedinělých případech se ale může vyskytovat také na rtech, v krku nebo na mandlích.

Sekundární fáze: Zhruba po týdnu od prvních projevů dochází ke zduření mízních uzlin. Vřed postupně mizí a nemoc po 4‒10 týdnech přechází do druhé fáze, kdy se infekce šíří do celého těla. Sekundární stadium je typické rozptýlenou červenou vyrážkou, která postihuje trup, dlaně, chodidla i ústa. Pokud se vyrážka objeví ve vlasech, mohou vám začít i vypadávat.

Časté doprovodné projevy:

  • malátnost;
  • zvýšená teplota;
  • bolest v krku;
  • bolest kloubů;
  • úbytek váhy.

Latentní fáze: V případě, že se syfilis v prvních dvou stadiích neléčí, do dvou let zmizí viditelné příznaky a nemoc postoupí do latentní fáze. Ta je charakteristická pouze mírnými projevy, případně je zcela bez symptomů. Nakažlivost nemocného je pro okolí mnohem nižší než v ostatních stadiích onemocnění, syfilis však poškozuje jeho organismus. Latentní období končí zhruba po 10‒20 letech.

Terciární fáze: Pokud nemoc postoupí až do terciárního stadia, dochází opět k aktivním projevům. Ty zahrnují zvláště neurologické a kardiovaskulární symptomy. Typicky se objevují také gummata (červenofialová ložiska na postižených místech), způsobená zvláštním typem chronického zánětu. Mohou vředovatět, vylučovat hnis a jejich výskyt ve spojení s poškozením nervových tkání a orgánů často vyústí v psychologické problémy (poruchy řeči nebo demence).

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Lidský papilomavirus

Lidský papilomavirus patří mezi viry, které napadají buňky lidské pokožky a sliznic. Některé typy HPV napadající buňky pokožky jsou zodpovědné za vznik bradavic. Jiné typy, takzvané genitální papilomaviry, způsobují změny na ženském i mužském genitálu. HPV vyvolává u obou pohlaví řadu sexuálně přenosných onemocnění. Některé z těchto změn mohou způsobovat prekancerózy, které později mohou vést k rakovině děložního čípku.

Příznaky

Infekce většinou probíhá bez výrazných změn, či dokonce nevyvolává žádné příznaky, proto se onemocnění velmi rychle šíří. Virus se šíří pohlavním stykem a většina sexuálně aktivních jedinců se během svého života s touto infekcí setká. U mužů způsobuje HPV drobné, často sotva patrné bradavičnaté změny na mužském genitálu, čímž se infekce může nepozorovaně šířit v populaci žen. Většina žen, které se nakazí HPV, se s infekcí dokáže vypořádat a během několika měsíců u nich infekce zaniká. U některých žen, zvláště v souvislosti s poklesem imunity či vlivem jiných rizikových faktorů, však infekce v těle přetrvává a zvyšuje tak riziko vzniku rakoviny děložního čípku.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Genitální bradavice

Genitální bradavice (kondylomata) jsou způsobeny lidskými papilomaviry (HPV). Jedná se o vysoce nakažlivou sexuálně přenosnou infekci, která způsobuje výskyt malých bradaviček v oblasti genitálií a v blízkosti řitního otvoru. Většina z nich se objeví během jednoho až tří měsíců po infikování. Jejich odstranění pacientům bohužel nezaručí, že se již znovu neobjeví, mají totiž tendenci se vracet. Největší prevalence tohoto onemocnění je podle výzkumů u mladých lidí ve věku 16‒24 let, ženy jsou však postiženy častěji než muži. Každoročně lékaři diagnostikují zhruba 360 tisíc nových případů genitálních bradavic. Nejedná se sice o život ohrožující onemocnění, některým pacientům však mohou genitální bradavice způsobit nepříjemné pálení, svědění či krvácení. Dále se u nemocných může projevit psychosociální stres a pocity úzkosti. Co se týče inkubační doby, od nákazy do prvních příznaků onemocnění uplynou většinou cca 2‒4 měsíce. Může to ovšem trvat jen pár týdnů nebo naopak i několik let.

Genitální bradavice patří mezi nejčastější sexuálně přenosné nemoci. Šíří se prostřednictvím pohlavního styku s infikovaným partnerem, zdrojem onemocnění může být jakýkoliv kontakt kůží a sliznic. Mezi další rizikové faktory patří i používání stejných ručníků nebo ložního prádla. Hlavní příčinou vzniku kondylomat jsou lidské papilomaviry (HPV). Existuje zhruba 70 různých typů HPV, některé mohou způsobit vznik bradavic také na jiných místech lidského těla. Za většinu případů výskytu bradavic v genitální a anální oblasti jsou zodpovědné HPV kmeny 6 a 11. Další typy mohou způsobit rakovinu děložního čípku a většinu análních karcinomů.

Příznaky

U žen se genitální bradavice mohou vyskytovat na zevním genitálu, ale také v pochvě, na děložním čípku, v ústí močové trubice nebo v konečníku a jeho okolí.

Genitální bradavice u mužů se objeví nejčastěji na žaludu, předkožce či na šourku. Stejně jako u žen se ovšem mohou nacházet i v ústí močové trubice nebo v konečníku a jeho okolí.

Bradavice mohou mít různý tvar či velikost. Většinou vypadají jako vyvýšené pupínky a výrůstky, které mají barvu okolní kůže. Zpravidla se vyskytují pohromadě ve větším množství, někdy mohou dokonce srůstat až v květákovité útvary. Na kůži se ovšem může objevit pouze jedna či dvě osamocené bradavice. Kondylomata většinou nezpůsobují bolest. V méně častých případech mohou příznaky genitálních bradavic zahrnovat také svědění, pálení či krvácení. Někdy může nákaza naopak probíhat bez jakýchkoliv zvláštních příznaků a člověk se tak nechtěně stane přenašečem, protože o svém onemocnění vůbec neví.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Genitální opar

Genitální opar (herpes) je virové onemocnění, kterým častěji onemocní ženy. Přenáší se pohlavní cestou a kvůli své vysoké infekčnosti je nejčastější sexuálně přenosnou chorobou. Opary se navíc často vrací, a to především v době, kdy má dotyčný oslabenou imunitu. Genitální opar je vysoce infekční onemocnění, které se přenáší sexuálním stykem, k nákaze však může dojít také skrze sdílený ručník, žínku nebo infikované prsty.

Příznaky

K prvotním projevům infekce patří načervenalá kůže v oblasti genitálních partií, která svědí. Následně se na místě vytvoří puchýřky a bolestivé vřídky, které se mohou šířit i do oblasti konečníku a vnitřních stehen. U žen se vřídky mohou dostat až do močové trubice, což způsobuje nepříjemné pálení při močení. První příznaky se obvykle objevují v rozmezí 2 až 14 dnů od sexuálního styku s nakaženým. Onemocnění je nejvíce nakažlivé před výsevem puchýřků až do jejich zaschnutí a vytvoření strupů. Nákaza však není zcela vyloučená ani v jiné fázi. Dostatečnou ochranu při pohlavním styku nezajistí ani prezervativ. Virus v těle nemocného zůstává i v době, kdy je nakažený bez příznaků. Přetrvává v nervových zakončeních a v momentě, kdy je imunita postiženého oslabená důsledkem stresu, nemoci nebo velké fyzické zátěže, se může opět aktivovat. Genitální opary se stejně jako opary na rtech opakovaně vrací často i několikrát ročně. Onemocnění, které způsobuje virus typu HSV-2, může být vyvoláno také typem viru HSV-1, který způsobuje opar na ústech. To samozřejmě platí i naopak.

Onemocnění může být doprovázeno také:

  • nevolností;
  • únavou;
  • slabostí v končetinách;
  • malátností;
  • zvýšenou teplotou;
  • nechutenstvím;
  • zduřením tříselných lymfatických uzlin.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

HIV

Příznaky

Akutní primární infekce (primoinfekce): v průběhu 2. až 6. týdne (nejčastěji 3. a 4. týden) po infikaci HIV se u 60–70 % infikovaných osob projeví příznaky připomínající chřipku nebo mononukleózu. Nebo nastává druhý případ: u infikovaných lidí se žádné příznaky neprojeví. Začnou se u nich vytvářet protilátky proti HIV, které bude možno prokázat sérologickým testem v průměru do 2 měsíců od infekce. Stanou se tedy HIV pozitivními.

Mezi časté příznaky primoinfekce HIV patří:

  • selektivně zvětšené mízní uzliny na více místech po těle – krk, třísla, podpaží (jsou-li zvětšené lymfatické uzliny například jen na krku, o primoinfekci HIV se nejedná);
  • horečka kolem 38 °C nebo vyšší (zvýšená teplota kolem 37 °C i mírně vyšší není příznakem primoinfekce);
  • noční pocení související zejména s vysokými horečkami (pocení za horkých letních nocí nemá s primoifekcí HIV nic společného);
  • zánět hltanu.
Mezi další (již méně časté) příznaky primoinfekce HIV patří:
  • vyrážka, která se objeví na dobu pouze několika hodin a pak zmizí (toto se může opakovat několik dní, nebo i dva týdny);
  • bolesti hlavy;
  • bolesti svalů;
  • pocit nevolnosti spojený s odporem k jídlu;
  • zvracení;
  • průjem;
  • bělavý povlak sliznice v ústech;
  • afty v ústech.

Pro primoinfekci svědčí souběh několika z výše uvedených příznaků. Téměř vždy je přítomna horečka kolem 38 °C nebo vyšší. Zároveň musí samozřejmě předcházet vystavení se riziku přenosu HIV infekce.

Akutní primární infekce (primoinfekce) trvá většinou 1 až 2 týdny, obvykle ne déle než 3 týdny, a odezní vždy spontánně. Vystaví-li se někdo riziku přenosu HIV a neprojeví-li se u něj žádné příznaky primoinfekce, neznamená to, že se HIV nenakazil. 30 až 40 % lidí infikovaných virem HIV neuvádí žádné příznaky akutní primární infekce (viz výše). Jediným spolehlivým prostředkem, jak zjistit, jestli nejsem HIV pozitivní, je test na HIV infekci.

Druhá fáze HIV infekce

Velká většina HIV pozitivních bez terapie (více než 80 %) má v této fázi pouze běžné (nebo mírně zvýšené) zdravotní komplikace. Proto se druhé fázi HIV infekce říká také asymptomatická (bezpříznaková) fáze a jedná se většinou o období mezi dvěma až deseti lety od nákazy HIV.

Ovšem již v této fázi HIV infekce se mohou časem projevit klinické příznaky (uvádí je necelých 20 % HIV pozitivních), jejichž hlavními projevy jsou:

  • zvětšení objemu lymfatických uzlin na několika místech, které trvá déle než tři měsíce;
  • úbytek tělesné hmotnosti přesahující 10 % celkové hmotnosti;
  • nevysvětlitelná a přetrvávající horečka;
  • noční pocení;
  • těžká forma herpetické infekce, která se projevuje bolestivými puchýřky na kůži;
  • přetrvávající těžké průjmy.

Tyto příznaky nejsou specifické pouze pro infekci HIV, stejnými příznaky se může projevovat mnoho dalších onemocnění, které s HIV infekcí nemají nic společného. Na možnost infekce HIV ukazuje přetrvávání (několik týdnů) a neobjasněnost příznaků u člověka, který mohl být eventuálně vystaven viru.

V dnešní době se HIV pozitivnímu člověku, který o své diagnóze ví a dodržuje lékařem předepsanou léčbu, může bezpříznaková fáze HIV infekce výrazně prodloužit. Bez terapie žijí HIV pozitivní v průměru deset až patnáct let. Současná léčba významně prodlužuje život většiny HIV pozitivních. Zatím se podává třináct let a po celou dobu je účinná, takže u většiny nakažených nedochází k rozvoji AIDS. Zatím je brzy, abychom mohli říci, jestli nakonec většina HIV pozitivních nezemře až v důsledku pokročilého věku. Ale samozřejmě to platí jen pro ty, kdo o své HIV pozitivitě vědí.

Nejen ti, kteří mají strach z výsledku testu na HIV infekci, by si měli uvědomit, že bez včasné diagnózy nemůže být zahájena účinná léčba. Čím dříve se u infikovaného člověka odhalí, že je HIV pozitivní, tím úspěšnější bude jeho terapie a tím déle se bude těšit z plnohodnotného a kvalitního života. Toto si bohužel stále hodně lidí neuvědomuje a přichází k lékaři až v klinicky rozvinutém stadiu HIV infekce.

Klinicky rozvinuté stadium HIV infekce – AIDS

Ve třetí fázi HIV infekce (bez léčby zpravidla po více než deseti letech od nakažení) je imunitní systém člověka již značně poškozen a jeho účinnost je značně oslabena. Buňky imunitního systému přestávají být schopny odrážet nájezdy různých útočníků (virů, bakterií, plísní a podobně). Také organismus přestává být schopen produkovat dostatečné množství buněk imunitního systému, čímž se ještě více otevírá cesta různým infekcím a nádorovým onemocněním, které již souvisejí s AIDS.

Ve čtvrtém stadiu má již HIV pozitivní člověk plně rozvinut AIDS. Trpí několika onemocněními typickými pro AIDS současně a je jen malá naděje na vrácení jeho zdravotního stavu do normálu.

AIDS se vyznačuje třemi skupinami symptomů (příznaků) způsobených:

  • oportunními infekcemi;
  • nádorovými onemocněními;
  • dalšími projevy (neurologické potíže, syndrom chřadnutí a podobně).

Oportunní infekce

V našem prostředí jsme obklopeni mikroorganismy, zejména viry, bakteriemi a parazity, které obvykle nevyvolávají onemocnění, protože je imunitní systém dokáže udržet v šachu. Je-li imunita organismu oslabena, chopí se tyto mikroorganismy příležitosti (latinsky opportunitas), napadnou ho a vyvolají těžké infekce, které označujeme jako oportunní. Tyto infekce jsou závažné, protože organismus nemůže spontánně zabrzdit jejich vývoj, nejsou-li ničeny, a někdy, i přestože jsou léčeny, mohou vést až ke smrti pacienta. Projevy se liší v závislosti na mikroorganismu a postižených orgánech, přičemž nejčastěji bývají zasaženy plíce, trávicí soustava, mozek a kůže.

Nádorová onemocnění

Kaposiho sarkom: je nejčastějším nádorovým onemocněním vyskytujícím se v průběhu AIDS. Postihuje 35 % pacientů s AIDS. Jde o kožní skvrny nebo uzly fialově nebo hnědě zabarvené. Tyto léze postihují nejen kůži, ale i lymfatické uzliny, plíce a téměř všechny vnitřní orgány.

Lymfomy: u pacienta s AIDS je stokrát vyšší riziko vzniku lymfomu (nádorového onemocnění lymfatických uzlin) než u zdravého jedince.

Další projevy: HIV může přímo působit na centrální nervový systém a vyvolat neurologická postižení. V centrální Africe se běžně vyskytuje také syndrom chřadnutí, anglicky označovaný jako „slim disease“. Až u 90 % pacientů s AIDS se v průběhu onemocnění projeví více či méně závažné neurologické problémy. Mohou mít různé příznaky a projevy, jako například výpadky paměti, zhoršenou koordinaci projevů, zmatenou mluvu, snížení ostrosti zraku a psychotické chování.

Průběh AIDS

AIDS probíhá tak, že u pacienta střídavě dochází ke zhoršení a zlepšení stavu, přičemž období zlepšení znamená návrat k více či méně normálnímu klinickému stavu.

Foto

Zde můžete vidět fotografie první fáze onemocnění.

Měkký vřed

Měkký vřed, jinak též známý jako ulcus molle či chankroid, je sexuálně přenosná nemoc, jejímž původcem je gramnegativní bakterie Haemophilus ducreyi. Projevuje se často mnohočetnými vřídky v oblasti genitálu (u mužů na žaludu penisu, předkožce a uzdičce). V případě neléčení nemoci dochází ke spojování vřídků ve velká ložiska a přenosu infekce do mízních (lymfatických) uzlin v oblasti třísel, jejich následnému zduření, prasknutí a vytvoření píštěle, z níž vytéká žlutozelený hnis s příměsí krve.[2] Nemoc je přenosná pouze pohlavním stykem a její lokalizace mimo genitál je velmi vzácná (zahrnuje prsty, rty a mandle). Inkubační doba nemoci kolísá a pohybuje se mezi několika hodinami až pěti dny; v průměru pak trvá 2 až 3 dny. Vyskytuje se především v zemích tropického a subtropického podnebného pásu v Africe a Asii.

Příznaky

Za 4 až 7 dní po pohlavním styku s nakaženou osobou se objeví potíže při močení a vřídek (nebo vřídky) na pohlavním ústrojí. Pokud se nemoc neléčí, mohou se tvořit další vředy a splývat ve velká ložiska. K tomu ještě přispívá reakce v mízních uzlinách, které se zvětšují, praskají a též vředovatí. Měkký vřed je v rozvinutých zemích vzácná nemoc.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Filcky

Muňka (Pthirus pubis), lidově filcka, je veš, která se vyskytuje na ochlupených místech těla, převážně pak kolem genitálií. Někdy se také může objevit na prsou, v podpaží, vousech, obočí a řasách. Muňka připomíná svým tvarem klíště – malá hlava, ploché čtvercové tělo a silné nohy s drápy, kterými se drží na chlupech. Sameček měří 1 mm, samička asi 1,5 mm. Samičky za dobu svého života, což je přibližně 3 týdny, nakladou 20–30 vajíček, ze kterých se za 7 dní vylíhnou larvy. Ty jsou za 15–17 dní schopné rozmnožování. Živí se sáním krve. Onemocnění (peduculosis pubis) se řadí mezi pohlavní choroby, protože k přenosu dochází nejčastěji při pohlavním styku. Dalším zdrojem nákazy může být sdílení oblečení, pokrývek a ložního prádla.

Příznaky

Na pokožce vznikají škrábance s drobným bodovitým krvácením, ekzémy, hnisání, strupy. Pokud má člověk muňky delší dobu, dochází ke vzniku modrých skvrn (maculae coeruleae). Muňka je vidět pouhým okem, pokud je pozorně prozkoumáno ochlupení, a vypadá jako tmavě hnědá až žlutohnědá tečka přichycená ke chlupu. Muňky způsobují svědění, které však nemusí být velké a postižení lidé mu nemusí věnovat pozornost. Při zpozorování příznaků je třeba ihned navštívit lékaře.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Svrab

Svrab je velmi nakažlivé kožní onemocnění. Je rozšířen po celém světě, postihuje všechny rasy i vrstvy obyvatelstva, nevyhýbá se dospělým ani dětem. Šíří se hlavně v komunitách, kde žijí lidé v těsném kontaktu (domovy důchodců, nemocnice, sociální ústavy, jesle). Nejčastější cesta přenosu je mezi sexuálními partnery. Přenáší se snadno mezi členy rodiny. Imunitně oslabení jedinci mohou být k nákaze náchylnější. Původcem svrabu je mikroskopický, maximálně 0,5 mm velký roztoč, který se jmenuje zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei).

Příznaky

Nákaza se neprojeví hned, u člověka, který je nakažen poprvé, může uplynout i několik týdnů, než se objeví první kožní příznaky. U osob s opakovanou nákazou se příznaky objeví dříve. Pocity svědění, nejprve mírné, se stupňují zejména v noci na lůžku a při prohřátí těla, kdy zákožky zvyšují svou aktivitu. Chodbičky, které si vrtají, jsou na kůži viditelné jako několik milimetrů až několik centimetrů dlouhé, našedlé nebo narůžovělé, lehce vyvýšené nitkovité stopy s perleťově zbarvenou, 2–3 mm velkou kupkou na konci, kde se nachází samička. Zákožky se vyskytují zejména v místech s jemnou kůží, jako jsou meziprstní prostory, okolí genitálu, prsních bradavek, na hýždích, zápěstí, v záhybech loketního a kolenního kloubu, na podbřišku, v místech, kde přiléhá prádlo. Hlava, krk a krajina mezi lopatkami nejsou u dospělých osob postiženy. Kvůli intenzivnímu svědění se postižený škrábe, v místech porušené kůže se dělají strupy. Do rozškrábaných ran může být druhotně zanesena infekce a rány mohou hnisat.

Foto

Zde můžete vidět fotografie onemocnění.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto:
© Spectr

zdroje
odkaz na článek

. Nejčastější pohlavní nemoci [online]. ČeskéNemoci.cz, . .



přidejte sem svůj komentář

Něco Vám není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Nadpis
Jméno
E-mail
Komentář

Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
E-mail nebude nikde zobrazen.

Připojit fotku

přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

ODBORNÁ ZPŮSOBILOST

Článek napsala zdravotní sestra Mgr. Světluše Vinšová.

Tento nástroj neposkytuje zdravotní poradenství. Viz další informace.

Lidé také čtou

ČeskéNemoci

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU