Tento článek je napsán, aby odpověděl na otázku Léze na kůži při HIV, možná se chcete dozvědět i širší souvislosti. Zde je výběr toho nejlepšího k tématu kožní léze foto, včetně zkušeností ostatních čtenářů.
Příznaky
Kaposiho sarkom je nádorové onemocnění způsobené herpesvirem HHV-8, který je podobný například viru Epstein Barrové, způsobujícímu mononukleózu. Herpesvirus HHV-8 napadá buňky výstelky lymfatických nebo krevních cév a způsobuje jejich abnormálně rychlé množení a prorůstání do okolních tkání. Tyto abnormální buňky pak tvoří na kůži purpurové až fialové či hnědé nádory, které mohou být často poměrně nenápadné. Jindy působí nádory značně bolestivé otoky především v oblasti nohou, třísel a kolem očí. Sarkom se může rozšířit i na plíce, játra či zažívací trakt a v tom případě může být dokonce život ohrožující. V zažívacím traktu totiž může docházet ke krvácení, postižení plic může následně působit problémy s dýcháním. Je-li jedinec infikován tímto virem, neznamená to, že se u něj musí rozvinout Kaposiho sarkom, naopak, naprostá většina infikovaných nikdy tento sarkom mít nebude. Udává se, že onemocní pouze asi 5 procent nakažených. Rizikem je oslabení imunitního systému, ať už po transplantacích, kvůli vrozenému deficitu, nebo – a to především – u pacientů s AIDS.
Zde můžete vidět, jak vypadá Kaposiho sarkom.
Léze na kůži při HIV, je hlavní myšlenka, která vedla k vytvoření tohoto článku. Můžete se dozvědět i širší souvislosti, zde je výběr nejlepších momentů souvisejících s tématem léze na kůži
Také se můžete podívat na článek Infekce HIV a dozvědět se další související informace.
Průběh onemocnění
Epidemický Kaposiho sarkom se vyskytuje v souvislosti s onemocněním AIDS. V současné době je nejčastějším typem. Při onemocnění dochází k poškození imunitního systému a v takovémto stavu je u pacienta, který je zároveň infikován herpesvirem Kaposiho sarkomu, rozvinutí Kaposiho sarkomu pravděpodobnější, protože organismus nedokáže s virem dostatečně kvalitně bojovat. Tento druh sarkomu se označuje jako „AIDS definující“ onemocnění, to znamená, že pokud se u HIV pozitivního pacienta vyskytne, pacient má oficiálně AIDS (pacienti totiž mohou být pouze HIV pozitivní, až po určité době u nich dochází k plnému rozvinutí AIDS).
Kaposiho sarkom se nejčastěji objevuje na kůži a na sliznicích, například v dutině ústní. Je bohatě prokrvený a má podobu zarudlých, hnědých nebo tmavomodrých skvrn, které vystupují nad úroveň pokožky. Nádor vycházející z mízních cév je může poškodit, což vede k narušení odtoku mízy z postižené části těla a ke vzniku otoku (lymfedému). Jak bylo uvedeno výše, může se v některých případech Kaposiho sarkom vyskytovat i hluboko v těle, například v trávicí a dýchací soustavě. Pak může způsobovat průjmy, krev ve stolici; nebo kašel a vykašlávání krve.
Zde se dozvíte odpověď na otázku Léze na kůži při HIV. Podobné téma rozebíráme v širších souvislostech a možná se chcete dozvědět více. Zde je výběr nedůležitějších sdělení k tématu příznaky aids na kůži a možná tam budou i zkušeností ostatních čtenářů.
Popřípadě nabízíme ještě článek Solární keratóza, který vám může pomoci lépe porozumět této problematice.
Léčba
Léčba Kaposiho sarkomu je v současné době mnohem efektivnější, než tomu bylo před několika desetiletími, jelikož výzkum stále pokračuje a dnes již lépe známe příčiny vzniku tohoto onemocnění. Existuje několik možností léčby a je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil, která bude pro konkrétního pacienta nejprospěšnější. Je nutné brát v úvahu především stav pacientova imunitního systému, vzhled, velikost a rozsah lézí a další jiná současně probíhající onemocnění. Nejdůležitější pro léčbu je zajistit lepší chod imunitního systému, to znamená, že se u pacientů s AIDS musí současně podávat léky proti HIV, jde o takzvanou vysoce aktivní antiretrovirovou terapii (HIV je retrovirus). Aby se předcházelo vytvoření nových a nových lézí, je vhodné nasadit léky ze skupiny antivirotik, jako je například ganciklovir; ty ale nenapomáhají hojení již existujících lézí, „pouze“ brání vytvoření nových. Jelikož se pacientův stav zhoršuje s nastupující bakteriální infekcí, je třeba na ni dávat pozor a dostatečně proti ní pacienta – třeba i farmakologicky – chránit.
Místní, lokální léčba se nedá použít v každém případě, je účinná pouze na určité typy lézí. Tato terapie se využívá především k vylepšení vzhledu pacienta a aplikuje se většinou hlavně na velice dobře viditelná poškození, například v oblasti obličeje. Tato terapie nebrání vniku nových defektů. K lokální terapii se používají hlavně retinoidy, deriváty vitamínů A, které se nanášejí přímo na léze několikrát denně. Dále se může použít kryoterapie, kdy se defekty mrazí tekutým dusíkem s poměrně velkou úspěšností.
Další možností místního léčení je vstříknutí velmi malého množství léku přímo do lézí, čímž je zaručena velmi nízká spotřeba a to, že se do organismu dostane celkově jen minimum látky. Pacienti také mohou být ozařováni. Záření o velmi vysoké energii se používá k zabití nádorových buněk, používá se místně hlavně na defekty v obličeji, přičemž redukuje bolest a otoky. Radiace se používá i na léze v ústní dutině či krku. Ozařování má samozřejmě řadu nepříznivých vedlejších účinků, jako je nevolnost, zvracení, změny na kůži, únava, může dojít k chudokrevnosti (anémii) a snížení počtu bílých krvinek, což ohrožuje pacienta v případě infekce. V ústech po ozáření může dojít k bolestivosti a vzniku bolestivých vředů. Malé a nečetné defekty se mohou chirurgicky odstranit, vyříznout.
Při léčbě se rovněž využívá chemoterapie podávaná systémově, která se dostává do krevního oběhu a hodí se především pro pokročilá stadia sarkomu. Většinou je tato léčba úspěšná, všechny příznaky však často zcela nezmizí. Chemoterapie zabíjí jak nádorové, tak i zdravé buňky, proto je třeba léčbu dobře zvážit a snažit se minimalizovat vedlejší účinky (nevolnost, zvracení, ztráta vlasů, změny v krevním obraze a bolestivé boláky v ústech). Kvůli poklesu počtu krvinek může také dojít k rozvoji anémie, náchylnosti k infekcím a prodlouženému krvácení při drobných poraněních (z důvodu nedostatku krevních destiček). Některá chemoterapeutika mohou poškodit nervy a způsobit tak necitlivost částí těla, hlavně prstů na rukou i nohou.
Biologická léčba je založena na podávání chemických látek normálně produkovaných tělem za účelem pomoci organismu s bojem s nádorovými buňkami. Používanými látkami jsou například interferony, které se podávají injekčně do svalu nebo do podkoží. Pro polovinu pacientů je tato léčba velmi účinná, především u těch bez dalších infekcí a s dobrým imunitním systémem. Léčba je to však dlouhodobá, trvá nejméně šest měsíců. Vedlejší účinky jsou mírnější, většinou v podobě chřipkových příznaků, někdy ale může dojít i k poškození jater.
Bohužel neexistuje účinné očkování proti tomuto druhu viru, proto se v současné době prevence zaměřuje na zabránění rozvoje klinického obrazu Kaposiho sarkomu u již infikovaných. Aplikují se známá preventivní opatření, jako je bezpečný sex s řádnou ochranou (to znamená s kondomem) s lidmi, které člověk dostatečně době nezná, či nepoužívat použité injekční stříkačky a jehly. U všech lidí je pak třeba pracovat na posílení imunitního systému, který především u lidí již infikovaných může zabránit viru, aby začal poškozovat cílové buňky.
Autor: © svevi
Foto: © M. Sand, D. Sand, C. Thrandorf, V. Paech, P. Altmeyer, F. G. Bechara
