Vodoléčba indikace
Každá procedura má svou indikaci, kterou by měl rehabilitační lékař předepisující proceduru a fyzioterapeut provádějící proceduru znát. Vodoléčba se používá pro urychlení procesu hojení po úrazech a při chronických bolestech, nebo jen pro relaxaci. Vodoléčba se využívá rovněž při problémech se srdcem a krevním oběhem, migréně, bronchitidě, u poruch spánku, při nedostatečné imunitě organismu, osteoporóze, u zdravotních potíží žen v přechodu.
Vodoléčba podle Priessnitze
V roce 1819 začal Vincenz Priessnitz léčit své první pacienty. Počáteční léčba spočívala v přikládání studených obkladů a zábalů nebo v polévání postižených míst. Léčil tak zhmožděniny, podvrtnutí a povrchová poranění. Vincenz Priessnitz si uvědomoval, že existuje vztah pokožky k vnitřním orgánům a celému tělu a při své diagnostice a léčení vycházel především z povahy a způsobu reakce kůže na chladový test, který aplikoval u všech svých pacientů. Léčení trvalo v průměru několik týdnů, někdy mnoho měsíců, dokonce i několik let. Vincenz Priessnitz zakazoval hovořit o nemocech mezi pacienty, poskytoval individuální pohovory, kladl důraz na společenská setkávání a účast na hudebních či jiných akcích, které tvořily součást léčebného pobytu. Byl první, kdo sjednotil pohybovou léčbu (individuální a skupinovou) s vodoléčbou, dietou, léčbou prací, muzikoterapií psychoterapií. Priessnitzova pololázeň se stále provádí v dřevěných vanách.
Kneippova terapie
Kneippova terapie je užitečná pro tělo, pomáhá chránit před nemocemi a neduhy všech druhů, působí pozitivně na nohy a celé tělo, zpevňuje a zvyšuje imunitu, chůze ve vodě může evokovat stejně příjemný pocit jako chůze v mokré trávě či na mokrých kamenech. Šlapání vody podporuje krevní oběh a podporuje tepenný oběh. Spolu s pohybem svalů také podporuje žilní krevní oběh a pomáhá předcházet křečovým žilám. Provádění ve večerních hodinách je vhodné na podporu lepšího spánku. Při pohybu v Kneippově lázni je nutno dbát na zvýšenou možnost nebezpečí uklouznutí. Doporučuje se zvolna v bazénku přešlapovat z nohy na nohu. Cca po 1 minutě (individuální záležitost) se překročí do sousedního bazénku a opět se doporučuje zmíněný volný pohyb po uvedenou dobu. Teprve překračováním do sousedního bazénku dochází k žádoucí kontrastní lázni, kterou popsal Sebastian Kneipp. Kontrastní lázní se rozumí střídání studené a teplé vody. Není striktně předepsáno pořadí, ve kterém má uživatel do Kneippovy lázně vstupovat (teplá/studená).
Jedním z nejlepších příkladů blahodárného účinku Kneippovy vodoléčby je teplý střik páteře, který se v mnoha rakouských Kneippových léčebných zařízeních aplikuje u pacientů, kteří mají problémy se zády a trpí psychickou zátěží. Klient přitom sedí svlečený na stoličce a je lehce předkloněný dopředu. Je samozřejmostí, že musí být dostatečně prohřátý a také samotná místnost by měla být příjemně temperovaná. Lázeňský mistr stříká na pacientova záda teplou vodu a nechává ji stékat od krční páteře po celé délce páteře dolů, takže se mu celá záda pokryjí nakrátko stejnoměrným „zábalem" z teplé vody. Tato terapie trvá dvě minuty a má uvolňující účinek. Po jejím ukončení by měl pacient bezpodmínečně dodržet klid na lůžku v délce půlhodiny.
Derivační koupel
Derivační koupel představuje jednoduché a přirozené odstraňování škodlivin a přebytků z těla. Je to jednoduchá, účinná a nenáročná cesta ke zdraví. Jde o starobylé umění, které může působit blahodárně na nás na všechny, a to bez vynaložení nákladů a bez jakéhokoli nebezpečí. Derivační lázeň spočívá výhradně v osvěžování pohlaví studenou vodou za velice přesně vymezených podmínek. Tato metoda je známá již celá tisíciletí.
Podstatou derivačních koupelí je prodlužované osvěžování pohlaví jeho vlhčením studenou vodou velice jemným třením pomocí kousku látky, například houbou nebo žínkou. Pohyb se provádí shora dolů a zbytek těla má být v suchu a v teple, včetně nohou. Voda v nádobě, umyvadle má být studená, ale ne ledová, žínku příliš neždímáme a držíme ji v ruce tak, aby se příliš neohřívala. Pro muže je nejpohodlnější provádět derivační koupel ve stoje (nad umyvadlem), ženy použijí buď bidet, nebo si mohou dát na pevný kbelík prkénko a na něm sedět. Intenzita tření žínkou pohybem shora dolů by se měla přibližovat účinku, jaký má drsný jazyk kočky. Tak, aby nás to nebolelo ani nedráždilo, ale abychom cítili jemné tření. Nenahrazujte žínku vlastní rukou, stejně tak není vhodný přímý proud vody z kohoutku nebo ze sprchy. Délka koupele u dospělých osob s hmotností méně než 70 kg postačí 10 minut na jednu koupel, nad 70 kg zvýšíme dobu na 15 minut. Neměli bychom však překročit dobu 20 minut. Derivační koupel provádíme jednou denně, a to po dobu několika týdnů. Pouze při velké zátěži, nebo když spěcháme na rychlý výsledek, uděláme koupel dvakrát denně. Pro udržovací – preventivní kůru postačí provádět derivační koupel třikrát až čtyřikrát za týden. Minimum je dvakrát týdně v případě, že už nemáme v těle příliš mnoho balastu. Po derivační koupeli je vhodné se zahřát, zabalit do deky nebo vlézt pod peřinu.
Derivační koupel nikdy neprovádíme hned po jídle ani těsně před jídlem. Uvolňování balastu by mohlo vyvolat nevolnost. Po jídle by měla být pauza 1,5 až 2 hodiny. Vhodné je provádět ji ráno nalačno. Jedinou kontraindikací je menstruace, kdy koupele neprovádíme. Ženám v těhotenství a u malých miminek působí derivační koupele velice rychle a účinně a s ohledem na získané zkušenosti jsou zvláště u zdravotních potíží malých dětí velice doporučovány.
Jak na vodoléčbu doma
Ten, kdo se v lázeňském hotelu seznámí s celou šíří vodoléčby, může metody doporučené lékařem aplikovat bez problémů také doma. Všechny tyto léčebné metody povzbuzují samoléčebné schopnosti organismu a posilují jeho obranyschopnost a vnitřní rovnováhu. Člověk, který začne aplikovat vodoléčbu, čelí snadněji stresu a lehčeji se vypořádává s krizemi a nemocemi.
Autor: © svevi
Foto: © aont