Léze na kůži při HIV

Napsala Mgr. Světluše Vinšová

Naposledy upraveno

Hlavní stránkaKožní problémy

Zajímá vás téma KOŽNÍ LÉZE FOTO? Tak právě pro vás je určen tento článek. Infekce HIV vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění zvané AIDS. U pacientů infikovaných HIV infekcí dochází kromě jiného k výskytu onemocnění známého jako Kaposiho sarkom. Tento sarkom se projevuje vznikem lézí na kůži. Typicky se objeví jedna nebo více lézí na nohou, kotnících či ploskách chodidel. Léze nerostou rychle a jen zřídkakdy se objevují nové.


Obsah článku

Příznaky

Kaposiho sarkom je nádorové onemocnění způsobené herpesvirem HHV-8, který je podobný například viru Epstein Barrové, způsobujícímu mononukleózu. Herpesvirus HHV-8 napadá buňky výstelky lymfatických nebo krevních cév a způsobuje jejich abnormálně rychlé množení a prorůstání do okolních tkání. Tyto abnormální buňky pak tvoří na kůži purpurové až fialové či hnědé nádory, které mohou být často poměrně nenápadné. Jindy působí nádory značně bolestivé otoky především v oblasti nohou, třísel a kolem očí. Sarkom se může rozšířit i na plíce, játra či zažívací trakt a v tom případě může být dokonce život ohrožující. V zažívacím traktu totiž může docházet ke krvácení, postižení plic může následně působit problémy s dýcháním. Je-li jedinec infikován tímto virem, neznamená to, že se u něj musí rozvinout Kaposiho sarkom, naopak, naprostá většina infikovaných nikdy tento sarkom mít nebude. Udává se, že onemocní pouze asi 5 procent nakažených. Rizikem je oslabení imunitního systému, ať už po transplantacích, kvůli vrozenému deficitu, nebo – a to především – u pacientů s AIDS.

Zde můžete vidět, jak vypadá Kaposiho sarkom.

Průběh onemocnění

Epidemický Kaposiho sarkom se vyskytuje v souvislosti s onemocněním AIDS. V současné době je nejčastějším typem. Při onemocnění dochází k poškození imunitního systému a v takovémto stavu je u pacienta, který je zároveň infikován herpesvirem Kaposiho sarkomu, rozvinutí Kaposiho sarkomu pravděpodobnější, protože organismus nedokáže s virem dostatečně kvalitně bojovat. Tento druh sarkomu se označuje jako „AIDS definující“ onemocnění, to znamená, že pokud se u HIV pozitivního pacienta vyskytne, pacient má oficiálně AIDS (pacienti totiž mohou být pouze HIV pozitivní, až po určité době u nich dochází k plnému rozvinutí AIDS).

Kaposiho sarkom se nejčastěji objevuje na kůži a na sliznicích, například v dutině ústní. Je bohatě prokrvený a má podobu zarudlých, hnědých nebo tmavomodrých skvrn, které vystupují nad úroveň pokožky. Nádor vycházející z mízních cév je může poškodit, což vede k narušení odtoku mízy z postižené části těla a ke vzniku otoku (lymfedému). Jak bylo uvedeno výše, může se v některých případech Kaposiho sarkom vyskytovat i hluboko v těle, například v trávicí a dýchací soustavě. Pak může způsobovat průjmy, krev ve stolici; nebo kašel a vykašlávání krve.

Léčba

Léčba Kaposiho sarkomu je v současné době mnohem efektivnější, než tomu bylo před několika desetiletími, jelikož výzkum stále pokračuje a dnes již lépe známe příčiny vzniku tohoto onemocnění. Existuje několik možností léčby a je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil, která bude pro konkrétního pacienta nejprospěšnější. Je nutné brát v úvahu především stav pacientova imunitního systému, vzhled, velikost a rozsah lézí a další jiná současně probíhající onemocnění. Nejdůležitější pro léčbu je zajistit lepší chod imunitního systému, to znamená, že se u pacientů s AIDS musí současně podávat léky proti HIV, jde o takzvanou vysoce aktivní antiretrovirovou terapii (HIV je retrovirus). Aby se předcházelo vytvoření nových a nových lézí, je vhodné nasadit léky ze skupiny antivirotik, jako je například ganciklovir; ty ale nenapomáhají hojení již existujících lézí, „pouze“ brání vytvoření nových. Jelikož se pacientův stav zhoršuje s nastupující bakteriální infekcí, je třeba na ni dávat pozor a dostatečně proti ní pacienta – třeba i farmakologicky – chránit.

Místní, lokální léčba se nedá použít v každém případě, je účinná pouze na určité typy lézí. Tato terapie se využívá především k vylepšení vzhledu pacienta a aplikuje se většinou hlavně na velice dobře viditelná poškození, například v oblasti obličeje. Tato terapie nebrání vniku nových defektů. K lokální terapii se používají hlavně retinoidy, deriváty vitamínů A, které se nanášejí přímo na léze několikrát denně. Dále se může použít kryoterapie, kdy se defekty mrazí tekutým dusíkem s poměrně velkou úspěšností.

Další možností místního léčení je vstříknutí velmi malého množství léku přímo do lézí, čímž je zaručena velmi nízká spotřeba a to, že se do organismu dostane celkově jen minimum látky. Pacienti také mohou být ozařováni. Záření o velmi vysoké energii se používá k zabití nádorových buněk, používá se místně hlavně na defekty v obličeji, přičemž redukuje bolest a otoky. Radiace se používá i na léze v ústní dutině či krku. Ozařování má samozřejmě řadu nepříznivých vedlejších účinků, jako je nevolnost, zvracení, změny na kůži, únava, může dojít k chudokrevnosti (anémii) a snížení počtu bílých krvinek, což ohrožuje pacienta v případě infekce. V ústech po ozáření může dojít k bolestivosti a vzniku bolestivých vředů. Malé a nečetné defekty se mohou chirurgicky odstranit, vyříznout.

Při léčbě se rovněž využívá chemoterapie podávaná systémově, která se dostává do krevního oběhu a hodí se především pro pokročilá stadia sarkomu. Většinou je tato léčba úspěšná, všechny příznaky však často zcela nezmizí. Chemoterapie zabíjí jak nádorové, tak i zdravé buňky, proto je třeba léčbu dobře zvážit a snažit se minimalizovat vedlejší účinky (nevolnost, zvracení, ztráta vlasů, změny v krevním obraze a bolestivé boláky v ústech). Kvůli poklesu počtu krvinek může také dojít k rozvoji anémie, náchylnosti k infekcím a prodlouženému krvácení při drobných poraněních (z důvodu nedostatku krevních destiček). Některá chemoterapeutika mohou poškodit nervy a způsobit tak necitlivost částí těla, hlavně prstů na rukou i nohou.

Biologická léčba je založena na podávání chemických látek normálně produkovaných tělem za účelem pomoci organismu s bojem s nádorovými buňkami. Používanými látkami jsou například interferony, které se podávají injekčně do svalu nebo do podkoží. Pro polovinu pacientů je tato léčba velmi účinná, především u těch bez dalších infekcí a s dobrým imunitním systémem. Léčba je to však dlouhodobá, trvá nejméně šest měsíců. Vedlejší účinky jsou mírnější, většinou v podobě chřipkových příznaků, někdy ale může dojít i k poškození jater.

Bohužel neexistuje účinné očkování proti tomuto druhu viru, proto se v současné době prevence zaměřuje na zabránění rozvoje klinického obrazu Kaposiho sarkomu u již infikovaných. Aplikují se známá preventivní opatření, jako je bezpečný sex s řádnou ochranou (to znamená s kondomem) s lidmi, které člověk dostatečně době nezná, či nepoužívat použité injekční stříkačky a jehly. U všech lidí je pak třeba pracovat na posílení imunitního systému, který především u lidí již infikovaných může zabránit viru, aby začal poškozovat cílové buňky.

Autor: © svevi
Foto: © M. Sand, D. Sand, C. Thrandorf, V. Paech, P. Altmeyer, F. G. Bechara

přidejte sem svůj příběh

Odeslání příběhu je možné pouze v plné verzi těchto stránek, do které se dostanete klikem na tento odkaz: Plná verze.

příběhy k článku
K článku zatím nebyl napsán žádný příběh.

Pocení
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
Punčochy ve spreji
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>

Zajímavé články