Diabetes mellitus I. typu
Diabetes mellitus I. typu propuká nejčastěji v dětství nebo v mládí a jedná se vlastně o autoimunitní chorobu, kdy vlastní imunitní systém ničí buňky slinivky břišní, které produkují inzulin. Jedná se o onemocnění náhlé a někdy bývá označováno z důvodu raného výskytu jako juvenilní diabetes. Odhaduje se, že v současné populaci trpí touto nemocí 0,4 % lidí.
Tímto typem diabetu trpí asi desetina všech diabetiků. Projevuje se zhruba do 40 let věku, nejčastěji v období puberty. Nástup cukrovky je náhlý. Pacient pociťuje hlad a žízeň, výrazně častěji močí, pozoruje úbytek váhy, je často unavený. Může pociťovat bolesti břicha, změny v dýchání a je mu naměřena vysoká hodnota glykémie. U tohoto typu diabetu dochází k úplnému zničení buněk slinivky břišní produkující inzulín, takže v organismu inzulín chybí. Léčba proto vždy vyžaduje celoživotní dodávání inzulínu, pečlivou samostatnou kontrolu glykémie a reakce na naměřené hodnoty (selfmonitoring), ukázněnost ve stravování, úpravy dávek inzulínu při fyzických aktivitách.
Diabetes mellitus II. typu
Diabetes mellitus II. typu se vyskytuje spíše u dospělých, a to hlavně u obézních jedinců. Propuká pozvolna většinou po 30. roce života, avšak v poslední době se neobvykle často vyskytuje i u obézních dětí s nedostatkem pohybu. Vlohy k tomuto onemocnění jsou často přenášeny dědičně z generace na generaci a v současnosti touto poruchou trpí asi 7 % populace.
Tímto typem diabetu trpí naprostá většina diabetiků (asi 85 %). Vyvíjí a projevuje se v průběhu středního až vyššího věku a je spojen s inzulínovou rezistencí. Hladiny inzulínu bývají snížené, ale mohou být i normální, avšak tělo nedokáže inzulín využívat. Častější výskyt diabetu je u lidí obézních a lidí se sníženou tělesnou aktivitou. U většiny diabetiků II. typu je onemocnění vzhledem k nenápadnému plíživému nástupu rozpoznáno, až když jsou přítomny příznaky pozdních komplikací: únava/malátnost, rozmazané vidění, suchá a svědivá kůže, drobné a opakované infekty na kůži (hnisání, kvasinky), špatné hojení ran, ztráta citlivosti v rukou či nohou, časté infekce močového traktu, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, různé další cévní potíže (dolních končetin, srdeční, mozkové či sexuální).
Léčba tohoto typu diabetu je různá – vždy však obnáší úpravu životního stylu (ukončení kouření, zařazení více pohybových aktivit,...), snížení tělesné hmotnosti, vždy je zahájena úpravou výživy a selfmonitoringem. Pokud úprava stravování nestačí, lékař navíc zahájí léčbu perorálními antidiabetiky – tabletkami nebo dodáváním inzulínu. Vždy je nutné současně předcházet komplikacím, popřípadě je včas odhalit a léčit (měřit krevní tlak, vážit se, kontrolovat hladinu tuků v krvi).
Gestační diabetes
Typ cukrovky, který se objevuje zhruba u 3–5 % žen během těhotenství. Jedná se o poruchu glukózového metabolismu, kdy produkce inzulínu v ß-buňkách nestačí pokrýt zvýšené nároky matky a plodu (proti inzulínu působí hormony placenty). Projevuje se v druhé polovině těhotenství. Zvýšený předpoklad výskytu gestačního diabetu je u těhotných ve věku nad 30 let, s obezitou nebo tam, kde je výskyt diabetu v přímé rodinné linii. Základem léčby gestačního diabetu je úprava stravování (regulovaný příjem cukrů, tuků a bílkovin) a pravidelné měření glykémie. Pokud se stravou nedaří udržet hladiny glykémie v přijatelných mezích, je nutné začít s podáváním inzulínu. Neléčený gestační diabetes je velkým rizikem nejen pro matku, ale i pro dítě. Ve většině případů se hladiny glykémie po porodu vrátí do normálu, ale matka je nadále sledována diabetologem. Gestační diabetes je varovným signálem rozvoje diabetu II. typu v pozdějším věku. U neobézních žen ve 20 % a u obézních až v 60 %.
Příznaky diabetu
Nejčastějšími příznaky pro diabetes 1. typu je předrážděnost, časté močení spojené s abnormální žízní, dále zvracení, tělesná slabost, hubnutí a neobvykle silný pocit hladu. U dětí se také může objevovat noční pomočování. Protože jsou sacharidy shromážděné v krvi, chybí tyto energetické zásoby v buňkách a ty tedy musí k zisku energie využívat tuky (lipidy). Při štěpení tuků (katabolismu) se uvolňují také odpadní látky (ketolátky, aceton), které zvyšují kyselost vnitřního prostředí a tím ovlivňují průběh dalších metabolických reakcí. Proto je také z úst diabetiků cítit pach acetonu, který se mimo jiné objevuje společně s glukózou i v moči. Velice často může být prvním příznakem onemocnění diabetické kóma s poruchou vědomí. Diabetes 2. typu má příznaků podstatně více, avšak o to méně jsou jeho projevy specifické. Časté bývá zamlžené vidění, snížení vnímání sladké chuti, svědění, neobvyklá žízeň, ospalost, únava, kožní infekce, pomalé hojení ran, bolesti nohou a mravenčení chodidel. Mnohdy jsou přítomny také příznaky podobné chřipce či nachlazení, možná je i ztráta ochlupení na nohou nebo žluté hrbolky (xantomy) po těle. Časté denní a noční močení není také neobvyklé.
Příznaky cukrovky na kůži – foto
Zde je několik fotografií, na nichž je možné vidět cukrovka příznaky na kůži foto.
Diagnostika cukrovky
Základní metodou ke stanovení diagnózy diabetu mellitu je hladina cukru v krvi. Krev se odebírá v klidové poloze po minimálně 8hodinovém lačnění (nejčastěji přes noc), před odběrem je nutno vyvarovat se jakékoli fyzické námahy.
U každého nově zjištěného diabetika lékař sepíše podrobnou anamnézu (symptomy, rizikové faktory, dietní návyky, fyzická aktivita, další nemoci), pacienta kompletně vyšetří (výška, hmotnost, krevní tlak, fyzikální vyšetření) a provede nezbytná laboratorní vyšetření (glykémie nalačno a po zátěži, tukový metabolismus, vykovaný hemoglobin, funkce ledvin, kyselina močová, jaterní testy, vyšetření moči, C-peptid).
Naměřené hodnoty
Cukrovka je jednoznačně potvrzena při nálezu:
- hladiny glukózy během dne ≥ 11,1 mmol/l
- hladiny glukózy nalačno ≥ 7,0 mmol/l
Zvýšené riziko diabetu, nutno provést orální glukózový toleranční test (oGTT):
- hladiny glukózy v rozmezí 5,6–6,99 mmol/l
Diagnóza cukrovky je vyloučena:
- při nálezu hladiny glukózy v krvi nalačno < 5,6 mmol/l
Orální glukózový toleranční test se používá k potvrzení diagnózy cukrovky v případě, že diagnóza není jednoznačně potvrzena nálezem hladiny cukru v krvi nalačno. Jedná se o stavy s porušenou glukózovou tolerancí (hladiny nalačno 5,6–6,99 mmol/l) a o pacienty s normální hladinou cukru, u kterých ale existuje důvodné podezření na onemocnění cukrovkou (klinické známky, zvýšené riziko, těhotenství). Při nejasných nálezech je nutné oGTT opakovat v dvouletých intervalech.
Test se provádí nalačno. Pacient vypije během 15 minut tekutinu s obsahem 75 g sacharidů, následně se po dvou hodinách změří hladina cukru v krvi. V případě nálezu hladiny ≥ 11,1 mmol/l, je diagnóza diabetu mellitu jednoznačně stanovena. V případě hodnoty glukózy do 11,1 mmol/l jde o porušenou glukózovou toleranci a pacienta je potřeba v dvouletých intervalech sledovat.
Cukrovka – dieta
Zásady diabetické diety jsou v podstatě totožné s pravidly racionální výživy. Tudíž rozdělení nutričních hodnot odpovídá asi 55 % sacharidů, 30 % tuků a 15 % bílkovin z celkového kalorického příjmu. Sacharidy by měly být přijímány převážně ve formě škrobů a nestravitelné vlákniny, lipidy nejlépe ve formě nenasycených tuků. Kvalita i kvantita přijímané potravy by měla být taková, aby diabetik netloustl ani nehubl, a přitom měl glykemickou křivku v normě. Složení potravy musí také přispívat k dosažení optimální hladiny krevních tuků v krvi (HDL, LDL), jejichž nerovnováha přispívá k ateroskleróze, což je kornatění tepen způsobené ukládáním tuku do jejich stěn. Všeobecně převládá názor, že diabetici nemohou jíst sladké. Při léčbě diabetu II. typu je toto tvrzení oprávněné, protože se většinou léčí pouze dietou a perorálními antidiabetiky, a tudíž má skladba jídla v léčbě obrovský význam. Avšak diabetici I. typu jsou vždy léčeni inzulínem, takže diabetik si může do své diety zakomponovat i malé množství sladkého jídla, které však musí být náležitě kryto inzulínem. Každý diabetik by měl znát glykemické indexy (případně inzulinový index) a počty výměnných jednotek základních potravin, aby měl přehled, jak bude glykemie reagovat na potravinu, kterou hodlá sníst.
Autor: © Jakub Vinš
Foto: © Rinina