Informace od zdravotní sestry

MENU

  

NEMOC DNA

  

HEMOROIDY

  

ODVODNĚNÍ ORGANISMU

  

LÁZNĚ

  

Diabetes mellitus

 


Aktualizováno:

Nemoci

Diabetes mellitus (zkratka DM), česky úplavice cukrová, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišují se dva základní typy – diabetes I. typu a diabetes II. typu. Vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu. Oba typy mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, jež produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu.

Proč vzniká cukrovka?

Cukrovka vzniká v důsledku nedostatečné produkce nebo nedostatečného využití inzulinu. Ten je produkován B buňkami slinivky břišní a umožňuje krevnímu cukru – glukóze (který se do krve dostává zpracováním přijímané potravy) – přesun z krve do buněk, pro něž je hlavním zdrojem energie. Přítomnost glukózy v krvi je označována jako glykemie. Její hodnoty se měří a uvádějí v jednotkách zvaných milimol na litr (mmol/l). Je-li v organismu nedostatek inzulinu nebo není-li dostatečně využíván, dochází ke zvýšenému hromadění glukózy v krvi (hyperglykemie). Naopak, není-li přijato dostatečné množství potravy nebo je-li vyvíjena intenzivní tělesná aktivita nevykompenzovaná potravou, dochází ke snížení hladiny glukózy v krvi (hypoglykemie). Standardní hodnoty glykemie se u zdravého člověka pohybují mezi 4–6 mmol/l.

Odborně je tedy diabetes mellitus poruchou metabolismu. Zjednodušeně řečeno – jedná se o onemocnění, kdy dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organismu. Pokud není diabetes léčen nebo nejsou dodržovány doporučené zásady léčby, může dojít ke vzniku a rozvoji dalších závažných onemocnění a komplikací. Příčina jeho vzniku není známa, ale je známo několik možných spouštěcích faktorů jako například genetické vlohy a působení vnějšího prostředí (stres, virózy, obezita atd.) či konstituční tělesné faktory (rasa, pohlaví, věk apod.).

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Varovné signály

Diabetes mellitus se ve svých raných stadiích výrazně somaticky neprojevuje. U DM I. typu probíhá ničení B buněk latentně po mnoho měsíců až let do chvíle, kdy je jich zničeno více než 80 % a slinivka není schopna zabezpečit spotřebu inzulinu v těle. Glykemie přestává nabývat fyziologických hodnot a nyní již lze jednoznačně prokázat diabetes. K tomu se používá glukometr, který by naměřil budoucímu diabetikovi hodnotu glykemie, jež by neodpovídala referenčním hodnotám. Protože inzulin umožňuje vstup glukózy do buněk, tělo neléčeného diabetika trpí nedostatkem energie v buňkách, a tu se snaží nahradit jiným způsobem. Jako její sekundární zdroj je energeticky nejvýhodnější rozklad tuků. Katabolismem tuků se uvolňuje požadovaná energie, avšak jako odpadní látky této reakce vznikají ketolátky (například aceton) okyselující vnitřní prostředí těla. Tím ovlivňují průběh některých chemických reakcí v organismu a rovněž i jeho metabolismus. Současně tělo ztrácí velké množství vody. Ledviny nedovedou molekuly glukózy při velké koncentraci v krvi udržet v těle a propouští ji do moči. Její přebytky s sebou strhávají molekuly vody. Čím vyšší glykemie, tím větší množství moči. Jediným východiskem je vnést do metabolismu znovu rovnováhu pomocí zevní aplikace inzulinu, který si již tělo nedokáže samo vyrobit. Po zahájení léčby inzulinem se částečně obnoví funkce zbývajících B buněk, čímž se na určitou dobu obnoví vlastní sekrece inzulinu. Tomuto období se říká remise, není v něm nutné pokrývat celou spotřebu inzulinu. Remise má přechodný charakter – trvá v průměru jeden rok od manifestace diabetu.

Varovné signály cukrovky: hyperglykemie, žízeň, časté a vydatné močení, hubnutí, únava, poruchy vědomí, diabetická ketoacidóza.

Diagnostika

Podle medicíny založené na důkazech (evidence-based medicine) je diabetes mellitus metabolickou nemocí charakterizovanou glykemií na lačno > 7 mmol/l a glykemií za 2 hodiny > 11,1 mmol/l při orálním glukózovém tolerančním testu (oGTT) s podáním 75 g glukózy. Diabetes mellitus však není jedinou poruchou glukózového metabolismu. Proto je nezbytné odlišit ji od dalších poruch, které mohou znamenat nejen zvýšené riziko manifestace diabetu, ale rovněž i aterosklerotických cévních komplikací ve srovnání s jedinci stejných věkových skupin a normálními hladinami krevního cukru na lačno i po jídle.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Projevy cukrovky – foto

Zde můžete vidět projevy cukrovky.

Komplikace

Cukrovku může provázet řada komplikací jako slepota, selhání ledvin, zvýšené riziko srdečních příhod a bolestivé poškození periferních nervů. V současné době je léčba zaměřena převážně na kontrolu hladiny cukru v krvi (glykemie).

Oxidativní stres je rovněž jednou z hlavních příčin komplikací způsobených diabetem. Diabetici mají v těle přemíru volných radikálů, které poškozují arterie od očí až po srdce. Je důležité, aby pochopili potřebu antioxidační léčby k redukci oxidativního stresu a snížili riziko diabetických komplikací. Kromě oxidativního stresu je i glykace jednou z příčin komplikací. Naneštěstí se v současné době léčba zaměřuje na měření hladiny krevního cukru (glykemie). Ke glykaci dochází, když glukóza reaguje s proteinem. Výsledkem jsou konečné produkty pokročilé glykace. Jedním z nich je mezi diabetiky dobře známý glykovaný hemoglobin (HbA1c), jenž je vytvořen vazbou molekul glukózy na krevní barvivo hemoglobin v krvi. Měření HbA1c ukáže dlouhodobý obraz hladiny glukózy v krvi. Tímto testem lze odhadnout její průměrnou hladinu během posledních 2–4 měsíců.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Diabetes mellitus I. typu

Označovaný také jako inzulin-dependentní diabetes mellitus (IDDM). Vzniká v důsledku selektivní destrukce B buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na jeho exogenní aplikaci. Ke zničení B buněk dochází autoimunitním procesem, jenž je zakódován v genetické informaci diabetika. Autoimunitní proces je porucha imunitního systému vzhledem k toleranci vlastních buněk, proti nimž vlastní tělo vytváří autoprotilátky. Zjednodušeně řečeno, imunita funguje tak, že cizorodá látka (= antigen) je rozpoznána B-lymfocyty, které produkují protilátky. Antigen je „označen“ touto protilátkou, jež se na něj naváže. Takto označená cizorodá látka je zničena T-lymfocyty a makrofágy. B-lymfocyty označí svými protilátkami B buňky slinivky břišní jako cizorodou část těla (= autoantigen), čímž je nastartována imunitní reakce. T-lymfocyty a makrofágy tyto buňky bezhlavě ničí, aniž by se při tom dotkly A, D nebo PP-buněk. Dosud zůstává nezodpovězena otázka, proč dojde k poruše tolerance imunitního systému vůči buňkám vlastního těla. Tvorba protilátek vůči B buňkám je zakódovaná v genetické informaci diabetika ještě před vlastní manifestací diabetu. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být imunitní odpověď na mírnou virózu (nachlazení), jež nastartuje nezvratnou tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Vzhledem k autoimunitní podstatě diabetu byl rovněž dokázán i sklon diabetiků k jiným autoimunitním nemocem. Diabetes mellitus I. typu je někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé.

Diabetes mellitus II. typu

Označovaný také jako non-inzulin-dependentní (NIDDM). Diabetes mellitus II. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků II. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je vůči němu více či méně rezistentní (relativní nedostatek). Léčí se perorálními antidiabetiky, což jsou ústy podávané léky zvyšující citlivost na inzulin. Vzhledem k závažnosti onemocnění může být rozvinutá inzulinová rezistence léčena kombinovanou terapií, jež spočívá v podávání alespoň dvou perorálních antidiabetik a hormonu inzulinu v injekcích. K tomuto kroku se uchyluje především v momentě, kdy existuje zvýšené riziko rozvinutí DM I. typu na podkladě DM II. typu. Tento stav nastává obzvláště v případě, kdy jsou buňky slinivky břišní již vyčerpány z nadměrné tvorby inzulinu a dochází k jejich zániku. Hladina inzulinu v krvi poté prudce padá.

Diabetes II. typu je označován diabetem dospělých (obvyklá manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života jej mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu II. typu dědičně přenášeny z generace na generaci. Podle nových studií by nemoc mohla být léčena přísnou nízkokalorickou dietou. Obézní lidé k ní mají větší sklon než lidé relativně štíhlí. Proto je úbytek váhy spolu s fyzickou aktivitou a zdravou dietou účinnou formou prevence.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Diabetes mellitus u dětí

Cukrovka u dětí a dospívajících je obvykle způsobena nedostatkem inzulinu. Má své odlišnosti biologické, psychické i sociální ve srovnání s cukrovkou dospělých. Je charakterizována velkou labilitou, sklonem k hypoglykemii i k diabetické ketoacidóze či rychlým rozvojem diabetických chronických komplikací. Základem léčby je podávání inzulinu vícekrát denně pomocí inzulinových per nebo inzulinové pumpy. Spolu s inzuliny struktury lidského inzulinu se užívají i analoga inzulinu s velmi krátkým nebo naopak s velmi prodlouženým účinkem. Mimořádnou důležitost má tzv. selfmonitoring. Ukázalo se, že čím častější je měření glykemie, tím je lepší úroveň kompenzace diabetu. V praxi to znamená měřit glykemie v tzv. malých profilech (3– 4 měření denně před jídly), podle potřeby doplňovat měřením tzv. velkých profilů glykemie (například osm měření včetně měření po jídle a v noci). Znalost její okamžité hodnoty umožňuje přizpůsobit všechny složky léčby – dávky inzulinu, stravu i pohyb. Velký význam má řádné vedení diabetického deníku. V poslední době se začínají nacházet v praxi metody kontinuálního měření glykemie. Při dlouhodobém sledování je třeba kontrolovat růst a celkový vývoj dítěte, aktivně pátrat po rozvoji diabetických chronických komplikací (ledvinných, nervových, očních) a po často přidružených onemocněních (štítné žlázy, celiakie).

Diabetes mellitus I. typu u dětí

Diabetes mellitus I. typu je nemoc v současné době léčitelná, ale nevyléčitelná. Jediným lékem je celoživotní podávání inzulinu. Onemocnění vzniká, protože B buňky v ostrůvcích pankreatu přestávají vyrábět inzulin. Když se po jídle vstřebává glukóza do krve a glykemie stoupá, nepřichází povel, aby se nadbytečná glukóza uložila do zásob v játrech. Glukóza tedy koluje ve velkém množství v krvi a glykemie je vysoká. Tělní buňky však nemohou glukózu dobře využívat a získávat z ní potřebnou energii. Chybí jim k tomu inzulin, který buňky pro glukózu otevírá. Buňky zůstávají zavřené, i když jsou omývány krví s velikým obsahem glukózy. Koupou se tedy v moři glukózy, a přitom hladovějí. Diabetes mellitus II. typu se může projevit v každém věku, v prvních letech života spíše výjimečně, u předškoláků je častější a u školáků a dospívajících se vyskytuje často.

Pro léčení dětského diabetu i diabetu I. typu v dospělosti je inzulin nezbytným lékem. Nejdříve rodiče a potom i dítě samo se s ním musí naučit zacházet a samostatně řídit léčbu. Život dítěte s diabetem může být stejně bohatý, stejně dlouhý a stejně šťastný jako život jeho vrstevníků, kteří jej nemají. Někdy nastanou náročné chvilky, zvlášť když se nedaří i přes velkou snahu dobrá kompenzace. Matka dítěte se musí naučit počítat výměnné jednotky, musí umět manipulovat s dávkami inzulinu tak, aby se přizpůsobily aktivitě dítěte, jež může být každý den jiná. Malé děti na sobě zpravidla nepoznají a neohlásí hypoglykemii, která je může ohrozit i na životě, a proto je potřeba jim pravidelně měřit glykemii. Bohužel ani stát rodičům dětských diabetiků nic neulehčuje. Děti mají nárok jen na 100 kusů jehel ročně, limitován je i počet testačních proužků do glukometru, s nimiž mnoho rodičů nevystačí, a proto je třeba tyto věci dokupovat. Jedno balení proužků s 50 kusy stojí 750 Kč a vydrží v průměru 10 dní. A nakonec přišla od státu ještě jedna perlička – podle nového zákona o sociálních službách jsou tyto děti zdravé a pečující osoba nemá nárok na žádný příspěvek.

Diabetes mellitus – dieta

Strava má být plnohodnotná, pestrá. Mělo by být dodrženo správné časové rozložení mezi jednotlivými chody. Hlavní zásadou je vyloučit potraviny obsahující volné koncentrované cukry – cukr, med, džem, čokoládu či cukrovinky. Je vhodné omezit dávky potravin, které obsahují cukry ve formě polysacharidů – škrob (mouka, mlýnské a pekárenské výrobky, tzn. pečivo, dále obiloviny, rýže, těstoviny, knedlíky, brambory, ovesné vločky, kroupy, krupky, krupice apod.), ale i cukr, jenž je obsažený v mléce, mléčných výrobcích nebo v ovoci.

Diabetes mellitus II. typu – dieta

Typ diabetu, při kterém slinivka břišní, přesněji Langerhansovy ostrůvky, produkují dostatek, ba i nadbytek inzulinu, ale tělesné buňky na něj dostatečně nereagují, a proto nedochází ke vstřebávání cukru z krve do tkání. Vyvíjí se velmi dlouhou dobu a projevuje se až ve vyšším věku. Příznaky se objevují ve formě zvýšené hladiny cukru v krvi, vydatné žízně, častým močením, ztrátou tělesné hmotnosti a únavy či nevýkonnosti. Léčba spočívá v dietě, snížení tělesné hmotnosti, zvýšení fyzické aktivity a podávání perorálních antidiabetik. Pouze u některých případů je potřeba dodávat inzulin.

Strava je zaměřena na tzv. dietu číslo 9 čili diabetickou dietu, jež se dále může dělit do několika speciálních variant:

  • 9S – diabetická šetřící (diabetici s onemocněním zažívacího ústrojí)
  • 9B – diabetická kašovitá (mletá dieta pro diabetiky)
  • 9N – diabetická neslaná (pro diabetiky s chorobami srdce a ledvin)

Diabetická dieta je dietou racionální, plnohodnotnou a pestrou, a tudíž je většinou vhodná pro každého. Základem a každodenním pravidlem by mělo být rozdělení jídla do 5–6 porcí. Pro bližší představu je to snídaně, svačina (většinou se nechává například jablko čí rohlík od snídaně), oběd, svačina, večeře a u některých osob i druhá večeře. Neméně důležité by mělo být i dodržování stanovených časů jídel. To znamená, určit si například na 12 hodinu oběd a tuto dobu i nadále dodržovat.

Při diabetu mellitu II. typu by měly být úplně vyřazeny potraviny obsahující tzv. volné nebo také přímé cukry jako klasický bílý cukr a jiné, výše zmíněné poživatiny. Dále se nedoporučuje konzumace smažených či tučných jídel, nadměrného množství uzenin, veškerého tvrdého alkoholu a piva. Ve vlastním zájmu se snažme, aby pokrmy nebo potraviny určené k této dietě, nebyly zbytečně přesolené či překořeněné a k dochucení využívejme především bylinky.

Povolené potraviny: OVOCE – většinou konzumace bez omezení, jen pozor u ovoce příliš sladkého (například banány, hrušky, švestky). ZELENINA – konzumace bez omezení. MASO – doporučeno libové maso (kuřecí, krůtí, králičí, telecí, hovězí – zadní, vepřové – kýta), sladkovodní i mořské ryby (pstruh, kapr, lín apod.). VEJCE – povolen jeden kus týdně (nepočítají se vajíčka, jež jsou použita k přípravě pokrmů). MLÉKO – nízkotučné či polotučné mléko a zakysané mléčné produkty (kefír, podmáslí aj.). MLÉČNÉ VÝROBKY – bílé jogurty či jogurty označené jako DIA výrobky, sýry (tavené, tvrdé i tvarohové). SACHARIDY (cukry) – především tmavé pečivo, pečení z klasické mouky je povoleno, ale spíše je doporučována mouka celozrnná, z příloh k hlavním jídlům se využívají především brambory, bramborová kaše, těstoviny a rýže.

Doporučené hladiny cukru

Obecně se diabetická dieta dělí podle toho, kolik obsahuje tzv. uhlovodanů neboli sacharidů. Množství 175 g, 225 g nebo 275 g uhlovodanů se musí rovnoměrně rozdělit do celého dne. V praxi to pro nás znamená, že člověk s diabetickou dietou 225 g uhlovodanů si tuto hodnotu sacharidů rozdělí do 60 g uhlovodanů na snídani, oběd, večeři a 15 g uhlovodanů na dvě svačiny a druhou večeři (60 – 15 – 60 – 15 – 60 – 15). Dohromady vznikne 225 g uhlovodanů, které potřebujeme k celodennímu pokrytí energie a výživy diabetického pacienta.

Autor: © svevi
Foto:
© Per Plex

odkaz na článek

. Diabetes mellitus [online]. ČeskéNemoci.cz, . .



přidejte sem svůj komentář

Něco Vám není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Nadpis / Dotaz
Jméno
E-mail
Sdělení

Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
E-mail nebude nikde zobrazen.

přehled komentářů

Příčina je ve výživě.

 Vladimír

Bez vyřešení výživové příčiny cukrovky typu 2 nepřispívá podávání inzulinu k trvalému vyléčení nemoci, jen potlačuje její příznaky. Příčinou tohoto typu cukrovky je nevhodná strava, vyvolávající inzulinovou rezistenci, která způsobuje, že hladina cukru v krvi se zvyšuje na nezdravé hladiny. Poradím, jak si upravit stravu, abyste si cukrovku typu 2 sami trvale vyléčili, a inzulin jste už nepotřebovali. Kontakt tel. 608 155 338.

Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět

Diabetes - med

 olda

konzumace včelího medu při diabetu 2

Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět


Témata


Zajímavé články

ČeskéNemoci

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS