Genitální opar
Genitální opar (herpes genitalis) je jednou z nejrozšířenějších pohlavně přenosných infekcí postihujících především dospělé osoby. Původcem onemocnění je lidský virus herpes simplex, který má 2 sérotypy – typ HSV-2, který způsobuje právě již zmíněný genitální opar, a typ HSV-1, který je obvyklou příčinou oparu na rtu (herpes labialis). V určitých případech může být typ HSV-1 také příčinou vzniku oparu na genitálu a opačně.
Genitální opar foto
Tady jsou fotografie, na kterých je vidět genitální herpes.
Inkubační doba
Inkubační doba je 2–14 dní (v průměru 6 dní). Herpetické onemocnění může probíhat ve dvou fázích. Jako primoinfekce (první, primární infekce), kdy virus proniká do organismu jedince, který se s virem ještě nesetkal. Budoucímu výsevu puchýřů předchází krátké období nespecifických příznaků – bolest, svědění či brnění. Poté dojde k samotnému výsevu puchýřů, které se však rychle strhnou, a tak se pacientka většinou dostaví k vyšetření u svého gynekologa již ve fázi vřídků či strupů. V popředí stížností ženy je většinou bolest daného místa, bolestivé močení či bolest při pohlavním styku. Součástí primoinfekce jsou i celkové příznaky jako horečka či bolesti svalů a celková únava. Výsev trvá kolem dvou týdnů, poté dochází ke spontánnímu vyhojení. Vymizením herpetických puchýřů mizí potíže ženy a klinické známky onemocnění, virus však v těle zůstává v nervových uzlících periferních nervů a kdykoliv v budoucnu, především při oslabení organismu (při menstruaci, viróze, stresu, horečce), může dojít k opětovné aktivaci (recidivě) infekce a vzniku puchýřů. Ty jsou však menší a je jich méně než při primární infekci. Doba výsevu je kratší, subjektivní obtíže jsou menší a celkové příznaky jako při chřipkovém onemocnění nejsou přítomny.
Příčiny
To, co může tuto nemoc opakovaně vyvolat, je fyzická i psychická zátěž pro organismus neúnosná, hormonální změny v době menstruačního cyklu či těhotenství. Zejména u těhotných žen způsobuje genitální opar velké komplikace, protože hrozí přenos infekce na miminko. Proto musí takovéto maminky počítat s císařským řezem. I pouhé podráždění pokožky umožňuje tomuto onemocnění propuknout. Dalšími faktory je i chřipka či horečka, nošení nevhodného, neprodyšného oblečení z umělých vláken či špatné stravovací návyky. Genitální opar je velice nepříjemné onemocnění, které komplikuje intimní soužití partnerů. Je důležité, aby se nakažený člověk neprodleně podrobil léčbě a do vymizení oparu se vyhnul intimním stykům, neboť riziko nákazy je velké i při použití kondomu. Naneštěstí mnozí mohou toto virové onemocnění přenášet, i když sami už nemocní nejsou. Velmi často se genitální opar stává důkazem nevěry.
Projevy a léčba
Typickým projevem genitálního oparu jsou tedy puchýře obsahující velmi infekční tekutinu, které se zvětšují a po určité době dojde k jejich prasknutí, spodina puchýřů pak vysychá a tvoří se strup, který posléze odpadá. Diagnóza je snadná, provádí se z typického klinického obrazu. K léčbě genitálního oparu se používají takzvaná virostatika (například acyclovir – Herpesin, Zovirax), které však mohou jenom zkrátit dobu výsevu herpetických puchýřů a zkrátit vylučování viru. Virostatika jsou volně prodejná ve formě mastí k lokální aplikaci na postižené místo, či vázaná na předpis lékaře ve formě tablet a injekcí. Toto celkové podání léků proti genitálnímu oparu je na místě především u pacientek s oslabeným imunitním systémem, u primoinfekce či u častých recidiv (opakování se) nemoci. To, jaká forma léčby bude pro vás nejvhodnější, určí dle závažnosti nemoci váš gynekolog. Důležitou součástí léčby jsou léky proti bolesti (analgetika) a samozřejmě dostatek vitamínů.
Kdo je nejčastěji postižen?
Toto onemocnění postihuje muže i ženy, u nichž však bývá průběh mnohdy komplikovanější. Vedle již zmíněných komplikací v době těhotenství může být virus zanesen do močové trubice, následkem čehož žena prožívá bolesti při močení. Nepříjemné je i samotné pálení a svědění, typický příznak onemocnění. Uvádí se také, že ženy nakažené genitálním oparem jsou vystaveny většímu nebezpečí onemocnění rakovinou děložního čípku. Proto by takto nemocné ženy měly vždy vyhledat svého gynekologa. Onemocnění se léčí antibiotiky, jež předepíše lékař, možná je také léčba pomocí homeopatik. Největší úskalí tohoto onemocnění je spatřováno v tom, že mnozí vůbec nevědí, že existuje, a proto se před ním dostatečně nechrání. Proto je nezbytné zvýšit informovanost zejména mladých lidí, aby zůstali tohoto nepříjemného onemocnění ušetřeni. Zvýšení informovanosti je základním předpokladem prevence. Lze jí dosáhnout jednak kvalitnější výukou žáků ve školách, jednak vedením mládeže k samostatnému vyhledávání informací.
Komplikace
- Bolestivost oparu znepříjemňuje močení a vyprazdňování.
- Při porodu hrozí infikování a následné těžké onemocnění novorozence, proto se u matky s akutním výskytem genitálního oparu volí porod císařským řezem.
- Pozor na možnost přenosu do oka.
- Opravdu závažnými komplikacemi jsou záněty mozkových blan a mozku, které se vzácně objevují u lidí se sníženou obranyschopností (právě i u novorozenců).
Prevence
Prevencí proti infekci je v případě genitálních oparů snížení rizikového sexuálního chování a bariérová ochrana (kondom), ovšem jen za předpokladu, že se puchýře nachází v oblasti, kterou kondom pokrývá. Na místě jsou také zvýšená hygienická opatření, tedy nepoužívat společné ručníky, žínky a podobně.
Autor: © Jakub Vinš
Foto: © herpes