Jaké příznaky má štítná žláza

Nemoci

Zveřejněno dne 3.7.2017


Nemoci spojené s poruchami štítné žlázy postihují více ženy ve středním a vyšším věku. Ve většině případů onemocnění jde o nesprávnou funkci štítné žlázy, přičemž se může jednat o zvýšenou nebo naopak sníženou funkci štítné žlázy. U menšího množství pacientů se může jednat o strumu, což je viditelné zvětšení štítné žlázy (lidově vole), nebo o nádory štítné žlázy.

Kde je štítná žláza

Štítná žláza je endokrinní žláza laločnaté stavby, která se nachází na konci průdušnice, u některých lidí dosahuje až k hrtanu. Štítná žláza je tvořena dvěma laloky spojenými úzkým můstkem, nachází se na přední části krku, před průdušnicí a pod štítnou chrupavkou. Nezvětšená žláza by neměla být normálně viditelná kromě situací, kdy jsou některé krční svaly uloženy nesouměrně, kdy je pokřivená krční páteř či u jedinců s velmi štíhlou šíjí. Charakteristická je pro ni tmavě červená barva a hladký povrch. Štítná žláza má velmi bohaté cévní zásobení, což je výhodné právě pro snadné uvolňování hormonů do krve. Na povrchu tohoto orgánu se nachází vazivové pouzdro, které tvoří výběžky zanořující se do tkáně žlázy. Těmito výběžky vaziva probíhají menší tepny a oba laloky jsou děleny na více menších lalůčků. Každý lalůček pak tvoří velké množství folikulů, což jsou kulovité váčky vyplněné velmi specifickou hlenovitou hmotou nazvanou koloid. K zadní straně štítné žlázy jsou obvykle pevně přirostlá takzvaná příštítná tělíska, jejichž počet se může u každého člověka mírně lišit, obvykle jsou však čtyři, dva páry u dolního i horního pólu štítnice. Tělíska jsou také součástí endokrinního systému lidského těla, jelikož produkují parathormon, který zvyšuje obsah vápníku v krvi. Štítná žláza svým tvarem připomíná motýla.

Úkolem štítné žlázy je shromažďovat jód z krve a podílet se na regulaci metabolismu pomocí thyroidních hormonů (tyroxin a trijodthyronin), které se vylučují přímo do krve člověka. Tyto hormony se pak dostanou do celého organismu a ovlivňují spotřebu kyslíku, rychlost látkové výměny v těle, růst a vývoj člověka.


Zvýšená funkce štítné žlázy

Hypertyreóza je stav, kdy štítná žláza produkuje přebytek hormonů. Hlavními projevy jsou celkové zrychlení organismu, nemocný trpí poruchami spánku a je unavený. Působí hyperaktivním dojmem a častokrát lze pozorovat úbytek na váze.

Snížená funkce štítné žlázy

Hypotyreóza neboli snížená funkce štítné žlázy postihuje zhruba 1 % populace. Ve věku nad 60 let pak více než 5 % populace. Hypotyreóza je stav, kdy žláza neprodukuje dostatek hormonů. To se projevuje především celkovým zpomalením organismu. Nemocný je unavený, spavý, pohybuje se pomalu a rychle se vyčerpá. Pacienti mohou přibírat na váze, protože jejich organismus zadržuje tekutiny, které se hromadí hlavně v dolní oblasti končetin a způsobují tuhé prosáknutí kůže.


Hubnutí

Zvýšená funkce štítné žlázy má charakteristické příznaky, které jsou úměrné funkci hormonů. Pokud dojde ke zvýšené tvorbě trijodthyroninu a tyroxinu, které zodpovídají za urychlení metabolických procesů, budou procesy probíhat ještě rychleji. Tuky se rychleji odbourávají, což se může projevit hubnutím (5 %), tvoří se více bílkovin a zároveň se zvyšuje tělesná teplota. Mezi typické příznaky patří hubnutí, zvýšené pocení, snadná unavitelnost, neklid, úzkost, průjmy, u žen i poruchy menstruačního cyklu. Dále se u zvýšené funkce štítné žlázy vyskytuje zrychlená srdeční frekvence a může docházet ke vzniku srdečních arytmií. Množství příznaků a komplikací této choroby pochopitelně závisí na délce jejího trvání a působení zvýšeného množství hormonů (T3,T4) na tělesné tkáně.

Příčiny vzniku zvýšené funkce štítné žlázy se dělí na primární, kdy je chorobným procesem postižena přímo štítná žláza, a sekundární – při onemocnění hypofýzy, která řídí uvolňování hormonů štítné žlázy.


Primární příčiny

Primární příčiny zvýšené funkce štítné žlázy jsou daleko častější než sekundární a jejich hlavním zástupcem je Graves-Basedowova choroba. Ta patří mezi autoimunitní onemocnění, která se vyznačují tvorbou protilátek proti buňkám vlastního těla. Imunitní systém doslova bojuje proti vlastním orgánům. A právě tyto protilátky narušují tvorbu T3 a T4, což vede k jejich zvýšenému vylučování do krve. Touto nemocí jsou nejvíce postiženy ženy mezi 30. a 60. rokem života. Kromě urychleného metabolismu lze na těchto nemocných pozorovat obvykle strumu neboli zvětšení štítné žlázy v přední části krku a „vypoulené" oči, takzvaný exoftalmus. Druhou nejčastější příčinou zvýšené funkce štítné žlázy je adenom, což je nezhoubný nádor. Další příčiny jsou méně časté, jde především o záněty štítné žlázy, které se mohou obzvláště zpočátku projevovat hypertyreózou.


Sekundární příčiny

Sekundární příčiny zvýšené funkce štítné žlázy jsou poměrně vzácné a spočívají v poruše hypofýzy. Hypofýza je orgán uložený v mozku, který řídí tvorbu hormonů štítné žlázy. Jakmile dojde v řídicím centru k chybě, nejčastěji z důvodu nádoru, začne tento orgán produkovat více látek, které přímo zvyšují aktivitu štítné žlázy.

Při léčbě zvýšené funkce štítné žlázy se vychází z příčiny onemocnění, která je mnohdy jiná původem i léčbou. Základními užívanými léky jsou takzvaná tyreostatika, která snižují tvorbu hormonů štítné žlázy. Tyreostatika se používají k zahájení léčby a normalizování stavu pacienta. Výsledky léčby se postupně sledují a upravují se dávky léčiv. Nevýhodou tyreostatik jsou časté vedlejší účinky způsobující zčervenání obličeje a svědění kůže. Další možností je léčba radiojódem, která je založena na schopnosti štítné žlázy vychytávat jód, který je nezbytný pro tvorbu hormonů a správnou funkci žlázy. Pokud však vychytává žláza radioaktivní jód, dochází k jejímu rozpadu. Tato léčba se používá obzvláště u nemocných s vysokým rizikem chirurgického zákroku. Chirurgická léčba (tyreoidektomie) je nejčastějším definitivním řešením zvýšené funkce štítné žlázy. U nemocných s Graves-Basedowovou chorobou se volí úplné odstranění štítné žlázy. V případě adenomu se indikuje částečné odstranění žlázy, přesněji řečeno postiženého laloku.

Prognóza léčby zvýšené funkce štítné žlázy je při správné diagnóze příznivá. Do velké míry však záleží na původu onemocnění. Graves-Basedowova choroba se často a opakovaně vrací, než se dosáhne normálního stavu, proto se volí chirurgické odstranění. Neléčená hypotyreóza je život ohrožujícím onemocněním zejména u rizikových pacientů.


Zvětšená štítná žláza

Struma neboli zvětšení štítné žlázy postihuje zhruba 5 % populace. Na vzniku strumy se podílí řada faktorů, mezi nimiž převládá nedostatek jódu a porucha tvorby hormonů. Dále ke vzniku strumy přispívá kouření a příjem takzvaných strumigenů v potravě, což jsou látky zhoršující vychytávání jódu. Léčba strumy může probíhat v několik úrovních – od prostého pozorování vývoje přes léčbu radiojódem až po chirurgické odstranění.

Hlavním příznakem je viditelné zvětšení štítné žlázy. Protože zvětšení může způsobit útlak dýchacích cest a jícnu, mohou se objevit problémy při polykání nebo při dýchání. Dále se někdy objevuje chrapot způsobený útlakem nervů ovládajících hlasivky. K lékaři mohou pacienta dovést rovněž poruchy funkce štítné žlázy.

Struma se dělí dle funkce štítné žlázy na tři skupiny:

  • struma s normální funkcí, zvýšenou funkcí a sníženou funkcí štítné žlázy;
  • struma ložisková – je zvětšena jen jedna nebo více ložisek žlázy;
  • struma difúzní – je zvětšená celkově.

Mezi hlavní příčiny zvětšení patří nedostatek jódu, působení strumigenů, autoimunitní záněty, poruchy enzymů nutných k tvorbě hormonů štítné žlázy a nádory štítné žlázy. Autoimunitní záněty způsobují reakce našich vlastních protilátek vůči štítné žláze. Jedním z nich je Graves-Basedowova nemoc, kde protilátky donutí štítnou žlázu vytvářet více hormonů. Hashimotova choroba má pak opačný problém – protilátky sníží funkci štítné žlázy. Léčbou obou chorob je podávání léků. Může docházet k poruchám enzymů nutných pro tvorbu hormonů štítné žlázy. Pokud je porucha vrozená, začne mozek štítnou žlázu stimulovat ke zvýšení produkce, čímž způsobí sice zvětšení žlázy, ale nikoliv produkci hormonů. To se poté řeší podáváním léků. Za zvětšení žlázy někdy mohou i strumigeny, což jsou látky obsažené například v kapustě nebo zelí. Jejich nadměrný přísun může štítnou žlázu sice zvětšit, ale nedochází k poruchám funkce. Řešením je snížit příjem strumigenů nebo žlázu případně chirurgicky odstranit. Nádory štítné žlázy většinou nezvětší celou žlázu, ale jen její část jako uzel. Nezhoubné nádory způsobují zvýšenou funkci a dají se odstranit chirurgickým zákrokem. Zhoubné nádory většinou zachovávají normální funkci štítné žlázy. Při odstranění zhoubného nádoru se podá radiojód proti metastázím. Protože metastazované buňky si ponechávají schopnost vychytávání jódu z krve, vychytají i radiojód a ten je zničí.


Vyšetření štítné žlázy

Vyšetření endokrinologem by mělo začít podrobným rozhovorem s pacientem o jeho potížích, chorobách v rodině či o pozorované změně, následovat by měl pečlivý pohmat krku. Mezi nejpřínosnější vyšetření dále patří ultrazvuk krční oblasti, laboratorní testy určující hladiny příslušných hormonů či rentgen spojený se zobrazením žlázy pomocí radioaktivního jódu, který je zde vychytáván z krve. Na základě podezření či předběžné diagnózy se volí specifické vyšetřovací metody.

USG: sonografické, ultrazvukové vyšetření umožňuje zjistit velikost štítné žlázy a případné změny struktury její tkáně bezpečně i během těhotenství.

Radioizotopové vyšetření: malé množství radioaktivního jódu se podá v tabletě. Vychytávání jódu ve štítné žláze je potom možné sledovat speciální kamerou. Tato diagnostika umožňuje vyšetřit funkci, velikost a strukturální změny štítné žlázy.

Biopsie: z tkáně štítné žlázy se odebere malý vzorek. Histologicky se zpracuje a vyšetří. Vyšetření umožňuje přesněji identifikovat buněčné změny a procesy ve štítné žláze.

Jiné metody: rakovinu štítné žlázy, případně její metastáze je možné vyšetřit také náročnějšími zobrazovacími metodami, jako je CT vyšetření, magnetická rezonance, PET – pozitronová emisní tomografie.

Hodnoty v krvi

T3 a T4 jsou základní formy hormonů štítné žlázy a vyšetřují se z krve.

  • T3 norma: 3,5–6,5 pmol/l
  • T4 norma: 12–22 pmol/l

TSH: tyreotropin hormon, vylučuje ho adenohypofýza, vyšetřuje se z krve. Podporuje růst a dělení buněk štítné žlázy – zvýšená tvorba hormonů.

  • TSH norma: 0,5–5 mlU/l
  • TSH pod normou = hypotyreóza
  • TSH nad normou = hypotyreóza

AntiTPO protilátky: při autoimunitním onemocnění produkuje vlastní imunitní systém protilátky, které poškozují enzymy štítné žlázy nezbytné pro tvorbu hormonů – tyreoidální peroxidáza (TPO) – vyšetřují se z krve.

AntiTPO protilátky norma: 5–34 klU/l

Tyreoglobuliny: bílkoviny vylučované štítnou žlázou se používají při sledování rakoviny štítné žlázy. Zvýšení hodnot po léčbě znamená návrat onemocnění. Vyšetřují se z krve.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto:
© Mdd

odkaz na článek

. Jaké příznaky má štítná žláza [online]. ČeskéNemoci.cz, . .




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 91 lidí.




sdílejte článek

Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
klíčová slova