Informace od zdravotní sestry

MENU

  

NEMOC DNA

  

HEMOROIDY

  

ODVODNĚNÍ ORGANISMU

  

LÁZNĚ

  

Lék Tonarssa tablety

 


Aktualizováno:

Léky a léčivé byliny

Přípravek Tonarssa je indikován jako náhradní terapie pro léčbu hypertenze anebo stabilní ischemické choroby srdeční (ICHS) u pacientů, u kterých již bylo dosaženo kontroly současně podávanými stejnými dávkami perindoprilu a amlodipinu. Tonarssa patří do farmakoterapeutické skupiny ACE inhibitory a blokátory kalciových kanálů.

Tonarssa složení

  • Tonarssa 4 mg/5 mg jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 4 mg (ekvivalent perindoprilum 3,34 mg) a amlodipinum 5 mg (jako amlodipini besilas).
  • Tonarssa 4 mg/10 mg jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 4 mg (ekvivalent perindoprilum 3,34 mg) a amlodipinum 10 mg (jako amlodipini besilas).
  • Tonarssa 8 mg/5 mg jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 8 mg (ekvivalent perindoprilum 6,68 mg) a amlodipinum 5 mg (jako amlodipini besilas).
  • Tonarssa 8 mg/10 mg jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 8 mg (ekvivalent perindoprilum 6,68 mg) a amlodipinum 10 mg (jako amlodipini besilas).
výběr z naší tvorby
pokračování článku

Seznam pomocných látek v léku Tonarssa

  • Hydrogenuhličitan sodný,
  • Mikrokrystalická celulosa (E460),
  • Předbobtnalý kukuřičný škrob,
  • Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A),
  • Koloidní bezvodý oxid křemičitý,
  • Magnesium-stearát (E572).

Jak vypadá lék Tonarssa

  • 4 mg/5 mg: Bílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní tablety o průměru 7 mm se zkosenými hranami.
  • 4 mg/10 mg: Bílé až téměř bílé, podlouhlé bikonvexní tablety s půlicí rýhou na jedné straně. Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, není určena k dělení dávky.
  • 8 mg/5 mg: Bílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní tablety o průměru 9 mm se zkosenými hranami.
  • 8 mg/10 mg: Bílé až téměř bílé, kulaté, bikonvexní tablety se zkosenými hranami a půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.
výběr z naší tvorby
pokračování článku

Tonarssa dávkování a způsob podání

Lék Tonarssa je určen pro perorální podání, tedy se polyká jako tableta ústy a zapíjí se vodou. Tonarssa se obvykle užívá jako jedna tableta denně, jako jednotlivá dávka, užívaná nejlépe ráno a před jídlem. Tato fixní kombinace dávek není vhodná pro zahajovací léčbu. Pokud se požaduje změna dávkování, lze dávku přípravku Tonarssa upravit nebo lze uvážit individuální titraci obou látek samostatně.

Dávkování pro pacienty s poškozenou funkcí ledvin a starší osoby

U starších osob a u pacientů se selháním ledvin je eliminace perindoprilátu snížená. Proto bude obvyklé lékařské sledování zahrnovat časté monitorování kreatininu a draslíku. Přípravek Tonarssa lze podávat u pacientů s clearance kreatininu ≥ 60 ml/min, není vhodný pro pacienty s clearance kreatininu < 60 ml/min. U těchto pacientů se doporučuje individuální titrace dávek jednotlivých složek. Změny koncentrací amlodipinu v krevní plazmě nekorelují se stupněm poškození ledvin.

Dávkováno pro pacienty s poškozenou funkcí jater

Dávkovací režim u pacientů s poškozenou funkcí jater nebyl zaveden. Proto je třeba přípravek Tonarssa podávat s opatrností.

Dávkování pro děti

Přípravek Tonarssa by neměl být podávaný dětem a dospívajícím, jelikož účinnost a tolerance perindoprilu a amlodipinu samotných či v kombinaci nebyla u dětí a dospívajících stanovena.


Tonarssa a kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku.

V souvislosti s perindoprilem

  • Hypersenzitivita na perindopril nebo na kterýkoli jiný inhibitor ACE.
  • Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí léčbou inhibitory ACE.
  • Dědičný nebo idiopatický angioedém.
  • Druhý a třetí trimestr těhotenství.

V souvislosti s amlodipinem

  • Závažná hypotenze,
  • Hypersenzitivita na amlodipin nebo na kterékoli jiné dihydropyridiny,
  • Šok včetně kardiogenního šoku,
  • Obstrukce výtokového traktu levé komory (například vysoký stupeň stenózy aorty),
  • Srdeční selhání po akutním infarktu myokardu (během prvních 28 dnů).

V souvislosti s přípravkem Tonarssa

Veškeré výše uvedené kontraindikace vztahující se ke každé jednotlivé složce platí rovněž pro pevnou kombinaci přípravku Tonarssa.


výběr z naší tvorby
pokračování článku

Zvláštní upozornění a opatření pro použití léku Tonarssa

Veškerá upozornění týkající se každé jednotlivé složky, jak se uvádějí níže, by měla rovněž platit pro pevnou kombinaci přípravku Tonarssa.

V souvislosti s perindoprilem

Hypersenzitivita / angioedém:

Angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, hlasivkové štěrbiny a/nebo hrtanu byl vzácně hlášen u pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu. Může nastat kdykoli během léčby. V takových případech je třeba podávání přípravku Tonarssa ihned přerušit a zahájit příslušné monitorování do úplného odeznění příznaků. V případech, ve kterých se otok omezil na obličej a rty, by tento stav měl obecně ustoupit bez léčby, i když antihistaminika pomohla zmírnit příznaky.

Angioedém související s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je pravděpodobnost, že postižení jazyka, hlasivkové štěrbiny nebo hrtanu způsobí obstrukci dýchacích cest, je třeba ihned zavést naléhavou léčbu. Ta může zahrnovat podání adrenalinu a/nebo udržování průchodných dýchacích cest.

Pacient by měl být pod bezprostředním lékařským dohledem do dosažení úplného a trvalého ústupu symptomů. Pacienti s anamnézou angioedému bez souvislosti s léčbou inhibitory ACE mohou mít při podávání některého inhibitoru ACE zvýšené riziko angioedému.

U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně hlášen intestinální angioedém. Tito pacienti vykazovali bolest břicha (s nevolností či zvracením nebo bez nich); v některých případech nedošlo k předchozímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esteráz byly normální. Angioedém byl prokázán diagnostickými postupy včetně CT, ultrazvuku břicha nebo při chirurgickém zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE.

Intestinální angioedém by měl být zahrnut do diferenciální diagnostiky u pacientů užívajících inhibitory ACE a vykazujících bolest břicha.

Anafylaktoidní reakce během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL):

Pacienti užívající inhibitory ACE během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL) dextran- sulfátem utrpěli vzácně anafylaktoidní reakce ohrožující život. Těmto reakcím se předešlo dočasným vysazením terapie inhibitorem ACE před každou aferézou.

Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace:

U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizace (například jedem blanokřídlých) byl zaznamenaný výskyt anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů se těmto reakcím předešlo dočasným vysazením inhibitorů ACE, avšak znovu se objevily při opakované expozici alergenu z neopatrnosti.

Hemodialyzovaní pacienti:

Anafylaktoidní reakce byly hlášeny u pacientů dialyzovaných za použití membrán s vysokým průtokem (například AN 69 ®) a současně léčených ACE inhibitory. U těchto pacientů je třeba užít jiný typ dialyzační membrány nebo jiné skupiny antihypertenzních látek.

Neutropenie/Agranulocytóza/Trombocytopenie/Anémie:

Neutropenie/agranulocytóza, trombocytopenie a anémie byly hlášeny u pacientů užívajících inhibitory ACE. U pacientů s normální renální funkcí a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie vyskytuje vzácně. Perindopril by se měl užívat s mimořádnou opatrností u pacientů s kolagenovou vaskulární chorobou, u osob léčených imunosupresivy, alopurinolem nebo prokainamidem nebo při kombinaci těchto komplikujících faktorů, zvláště při již existující zhoršené funkci ledvin. U některých z těchto pacientů se vyvinuly závažné infekce, které v malém množství případů nereagovaly na intenzivní terapii antibiotiky. Pokud je perindopril podávaný takovýmto pacientům, doporučuje se periodické sledování bílých krvinek a pacienti by měli být poučeni o nutnosti hlásit každou známku infekce.

Těhotenství:

Podávání ACE inhibitorů by nemělo být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které je dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, by všechny ostatní pacientky měly být v případě plánovaného těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě nutnosti další léčby zahájit jinou léčbu.

Hypotenze:

Inhibitory ACE mohou způsobit pokles krevního tlaku. U nekomplikovaných hypertenzních pacientů byla symptomatická hypotenze pozorována vzácně a její výskyt je pravděpodobnější u pacientů s poklesem objemu tělních tekutin, například vlivem diuretické terapie, dietním omezením soli, dialýzou, průjmem nebo zvracením, nebo u pacientů, kteří trpí závažnou renin-dependentní hypertenzí. U pacientů s vysokým rizikem symptomatické hypotenze je třeba během léčby přípravkem Tonarssa pečlivě sledovat krevní tlak, renální funkci a draslík v krevním séru. Podobné úvahy platí pro pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulárními chorobami, u kterých by mohl nadměrný pokles krevního tlaku způsobit infarkt myokardu nebo cerebrovaskulární poškození.

Pokud dojde k hypotenzi, měl by být pacient umístěn do polohy vleže na zádech, a je-li třeba, měl by dostat intravenózní infuzi roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %). Náhlá hypotenzní odpověď není kontraindikací pro podání dalších dávek, které mohou pacienti obvykle užívat bez obtíží, jakmile jim po doplnění objemu stoupne krevní tlak.

Nemoci srdečních chlopní / hypertrofická kardiomyopatie:

Podobně jako u jiných inhibitorů ACE, měl by se perindopril podávat s opatrností u pacientů se stenózou mitrální chlopně a obstrukcí v oblasti výtokového traktu levé komory, jako je tomu v případech aortální stenózy nebo hypertrofické kardiomyopatie.

Poškození ledvin:

V případě poškození ledvin (clearance kreatininu < 60 ml/min) se doporučuje individuální titrace dávek s jednotlivými složkami. U pacientů s renálním poškozením je rutinní sledování draslíku a kreatininu součástí normální lékařské praxe.

U některých pacientů s bilaterální stenózou renálních arterií nebo stenózou arterie solitární ledviny, kteří byli léčeni inhibitory ACE, byl pozorován vzestup sérových koncentrací urey a kreatininu, které byly obvykle při přerušení terapie reverzibilní. Jejich výskyt je zvláště pravděpodobný u pacientů s renální insuficiencí. Pokud byla u pacienta současně zjištěná renovaskulární hypertenze, je riziko závažné hypotenze a renální insuficience zvýšené. U některých hypertoniků bez zjevného preexistujícího renovaskulárního onemocnění byly pozorovány vzestupy sérových koncentrací urey a kreatininu, obvykle mírného stupně a přechodné, zejména pokud užívali perindopril současně s některým diuretikem. K uvedeným laboratorním změnám dochází s větší pravděpodobností u pacientů s již existujícím poškozením ledvin.

Selhání jater:

Podání inhibitorů ACE mělo vzácně souvislost se syndromem počínajícím cholestatickou žloutenkou a progredujícím až v náhlou hepatickou nekrózu a (někdy) úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu není znám. Pacienti užívající inhibitory ACE, u nichž se rozvine žloutenka nebo výrazné zvýšení jaterních enzymů, by měli ukončit léčbu inhibitorem ACE a zůstat pod vhodným lékařským dohledem.

Etnické rozdíly:

Inhibitory ACE způsobují vyšší výskyt angioedému u pacientů s černou barvou pleti než u jiných pacientů. Stejně, jako u jiných inhibitorů ACE, může být i perindopril méně účinný při snižování krevního tlaku u černých osob než u jiných, pravděpodobně vzhledem k vyšší prevalenci stavů s nízkým reninem u populace černých hypertoniků.

Kašel:

Při užívání inhibitorů ACE byl hlášen kašel. Tento kašel je obvykle neproduktivní, přetrvávající a ustupuje po přerušení léčby. Kašel vyvolaný ACE inhibitorem je třeba považovat za součást diferenciální diagnózy kašle.

Chirurgie/anestezie:

U pacientů, kteří se podrobují velkému chirurgickému zákroku nebo znecitlivění prostředky, které způsobují hypotenzi, může perindopril/amlodipin blokovat tvorbu angiotensinu II sekundárně po kompenzačním uvolnění reninu. Léčbu je třeba přerušit jeden den před tímto chirurgickým zákrokem. Pokud dojde k vývoji hypotenze a uvažuje se, že je způsobená tímto mechanismem, může se upravit doplněním objemu.

Hyperkalemie:

U některých pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu byly pozorovány vzestupy sérových koncentrací draslíku. Rizikovými faktory pro rozvoj hyperkalemie jsou renální insuficience, zhoršené renální funkce, věk (> 70 let), diabetes mellitus, přidružené patologické stavy (zejména dehydratace), akutní srdeční nedostatečnost, metabolická acidóza a současné užívání diuretik šetřících draslík (například spironolaktonu, eplerenonu, triamterenu nebo amiloridu), draslíkových doplňků nebo náhrad soli s obsahem draslíku; nebo užívání jiných léčivých přípravků, které mohou způsobovat vzestup sérových koncentrací draslíku (například heparin). Užívání draslíkových doplňků, diuretik šetřících draslík nebo náhrad solí s obsahem draslíku, zejména u pacientů s poškozenou renální funkcí, může vést k významnému vzestupu draslíku v krevním séru. Hyperkalemie může způsobit závažné a někdy fatální arytmie. Pokud se podávání perindoprilu za kteréhokoli z výše zmíněných situací považuje za nutné, měl by být podávaný s opatrností a za pravidelné monitorace sérových koncentrací draslíku.

Diabetici:

U diabetiků léčených perorálními antidiabetiky nebo insulinem je třeba pečlivě kontrolovat glykemii v prvním měsíci léčby některým inhibitorem ACE.


V souvislosti s amlodipinem:

Pacienti se zhoršenou jaterní funkcí:

Stejně, jako je tomu u všech blokátorů kalciových kanálů, plasmatický poločas amlodipinu se u pacientů se zhoršenou funkcí jater prodlužuje. Proto by měl být amlodipin u těchto pacientů podávaný s opatrností a za pravidelné monitorace jaterních enzymů.

Pacienti se srdečním selháním:

Pacienti se srdečním selháním by měli být léčeni amlodipinem se zvýšenou opatrností. Při dlouhodobé placebem kontrolované studii s amlodipinem u pacientů se srdečním selháním třídy NYHA III a IV, bylo srdeční selhání neischemické etiologie spojeno se zvýšeným výskytem plicního edému, i když nebyl významný rozdíl ve výskytu zhoršení srdečního selhání ve srovnání s placebem.


V souvislosti s přípravkem Tonarssa

Interakce

Současné užívání přípravku Tonarssa s lithiem, diuretiky šetřícími draslík nebo doplňky draslíku nebo dantrolenem se nedoporučuje.


Tonarssa a interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Souvislosti s perindoprilem

Současné užívání se nedoporučuje:

Kalium šetřící diuretika, draslíkové doplňky nebo náhrady soli s obsahem draslíku: ACE inhibitory oslabují ztrátu draslíku vyvolanou diuretikem. Diuretika šetřící draslík, například spirololakton, triamteren nebo amilorid, doplňky nebo náhrady soli s obsahem draslíku mohou vést k významným vzestupům draslíku v krevním séru a proto se nedoporučují. Pokud je současné užívání indikováno pro dokumentovanou hypokalemii, mělo by se provádět opatrně a za pravidelné monitorace sérových koncentrací draslíku.

Lithium: Při současném užívání inhibitorů ACE byly hlášeny reverzibilní vzestupy koncentrací lithia v krevním séru a toxicity (závažná neurotoxicita). Kombinace perindoprilu s lithiem se nedoporučuje. Pokud je tato kombinace nezbytná, doporučuje se pravidelná monitorace sérových koncentrací lithia.

Estramustin: Riziko zvýšených nežádoucích účinků, jako je angioneurotický edém (angioedém).


Současné užívání, které vyžaduje zvláštní opatrnost:

Nesteroidní antiflogistika (NSAID) včetně aspirinu ≥ 3 g/d: Podávání nesteroidních antiflogistik může způsobovat zvýšené riziko zhoršení renální funkce včetně možného akutního renálního selhání a vzestupu draslíku v krevním séru, zejména u pacientů, u kterých již byla renální funkce zhoršená. Tato kombinace by se měla podávat s opatrností, zejména u starších osob. Pacienti by měli být adekvátně hydratováni a je třeba pravidelně monitorovat renální funkce při zahajování léčby, ale i v delším časovém horizontu při pokračování v léčbě.

Antidiabetika (insulin, hypoglykemizující sulfonamidy):

Užívání inhibitorů ACE může zvyšovat hypoglykemický účinek antidiabetik u diabetiků léčených insulinem nebo hypoglykemizujícími sulfonamidy. Nástup hypoglykemických epizod je velmi vzácný (pravděpodobné je zvýšení glukosové tolerance s výsledným snížením požadavků na insulin).

Současné užívání, které je třeba uvážit:

Diuretika: Pacienti, kteří užívají diuretika, zejména ti, u kterých je snížený objem tekutin nebo množství soli, mohou zaznamenat nadměrné snížení krevního tlaku po zahájení terapie kterýmkoli inhibitorem ACE, včetně perindoprilu. Možnost hypotenzních účinků lze omezit přerušením podávání diuretika, zvýšením objemu tekutin nebo dodávkou soli před zahájením léčby s nízkými a progresivními dávkami perindoprilu.

Sympatomimetika: Sympatomimetika mohou snižovat antihypertenzní účinky inhibitorů ACE.

Zlato: U pacientů léčených injekčními přípravky zlata (natrium-aurothiomalát) současně s terapií inhibitory ACE včetně perindoprilu byly vzácně hlášeny nitritoidní reakce (symptomy zahrnující zrudnutí tváře, nevolnost, zvracení a hypotenzi).

V souvislosti s amlodipinem

Současné užívání, které se nedoporučuje:

Dantrolen (infuze): U zvířat byly pozorovány letální ventrikulární fibrilace po nitrožilním podání verapamilu a dantrolenu. Na základě extrapolace je proto třeba se vyhnout kombinaci amlodipinu a dantrolenu.

Současné užívání, které vyžaduje zvláštní opatrnost:

Inhibitory CYP3A4: Při současném užívání inhibitoru CYP3A4 erytromycinu u mladých pacientů a diltiazemu u starších pacientů klesají plazmatické koncentrace amlodipinu o 22 % respektive 50 %. Klinická relevance tohoto nálezu je však nejasná. Nelze ale vyloučit, že silné inhibitory CYP3A4 (tj. ketokonazol, itrakonazol, ritonavir) mohou zvyšovat plazmatické koncentrace amlodipinu vyšší měrou než diltiazem. Amlodipin by se měl při současném užívání s CYP3A4 inhibitory užívat s opatrností. Nebyly však hlášeny žádné nežádoucí účinky, které by bylo možno přisoudit této interakci. Induktory CYP3A4: Neexistují žádné dostupné údaje ohledně účinku induktorů CYP3A4 na amlodipin. Současné užívání induktorů CYP3A4 (to je rifampicin nebo čerstvá třezalková nať) může způsobit snížení amlodipinu v krevní plazmě. Při současném podávání s induktory CYP3A4 by se měl amlodipin podávat s opatrností.

Klinické studie interakcí prokázaly, že grapefruitová šťáva, cimetidin, aluminium/magnesium (antacidum) a sildenafil neovlivňují farmakokinetiku amlodipinu.


Kombinace léčivých přípravků, které je potřeba předem důkladně zvážit:

Beta-blokátory užívané při srdečním selhání (bisoprolol, karvedilol, metoprolol): Současné podávání s přípravkem Tonarssa může zvýšit riziko hypotenze, srdeční slabosti u pacientů se srdečním selháním, latentní či nekontrolované (přidání negativního inotropního efektu). Dále může beta-blokátor minimalizovat sympatický reflex v případě nadměrné hemodynamické odezvy.


Ostatní kombinace:

Jako monoterapie byl amlodipin bezpečně podáván s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory, inhibitory ACE, dlouhodobě působícími nitráty, sublingválním nitroglycerinem, digoxinem, warfarinem, atorvastatinem, sildenafilem, antacidy (suspenze algeldrátu, hydroxid hořečnatý, simetikon), cimetidinem, nesteroidními antiflogistiky, antibiotiky nebo perorálními antidiabetiky.


Specifické studie prováděné s některými léčivými přípravky, které neprokázaly žádné významné ovlivnění amlodipinu:

  • Současné podávání amlodipinu s cimetidinem nepozměňovalo farmakokinetiku amlodipinu.
  • Při použití sildenafilu a amlodipinu v kombinaci vykazoval každý z nich nezávisle svůj vlastní hypotenzní účinek.
  • Současné podávání 240 ml grapefruitové šťávy s jednotlivou perorální dávkou 10 mg amlodipinu u 20 zdravých dobrovolníků nemělo žádný významný účinek na farmakokinetiku amlodipinu.

Další specifické studie prováděné s některými léčivými přípravky, které prokázaly, že amlodipin nemá žádný vliv na jejich farmakokinetické parametry:

  • Atorvastatin: současné užívání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg atorvastatinu nevedlo k žádné významné změně parametrů farmakokinetiky atorvastatinu v ustáleném stavu.
  • Digoxin: současné podávání amlodipinu s digoxinem nevedlo k signifikantním změnám sérové koncetrace digoxinu ani renální clearance digoxinu u normálních dobrovolníků.
  • Warfarin: u zdravých mužů, dobrovolníků, současné podávání amlodipinu nepozměňovalo významně terapeutický účinek warfarinu na protrombinový čas. Současné podávání amlodipinu s warfarinem neměnilo ani vliv warfarinu na protrombinový čas.
  • Cyklosporin: farmakokinetické studie s cyklosporinem ukázaly, že amlodipin nepozměňuje významně farmakokinetiku cyklosporinu.

Současné užívání vyžadující zvláštní opatrnost:

Baklofen: Potenciace antihypertenzního účinku. Je třeba sledovat krevní tlak a renální funkci a v případě nutnosti přizpůsobit dávku antihypertenzního léčivého přípravku.

Kombinace léčivých přípravků, které je potřeba předem důkladně zvážit:

  • Antihypertenziva (jako jsou beta-blokátory) a vasodilatační léčiva: současné užívání těchto přípravků může zvyšovat hypotenzní účinky perindoprilu a amlodipinu.
  • Současné užívání s nitroglycerinem a ostatními nitráty či jinými vasodilatačními léčivy může dále snižovat krevní tlak a proto je nutné tuto kombinaci zvažovat se zvýšenou opatrností.
  • Kortikosteroidy, tetrakosaktid: snížení antihypertenzního účinku (retence soli a vody vlivem kortikosteroidů).
  • Alfa-blokátory (prazosin, alfuzosin, doxazosin, tamsulosin, terazosin): zvýšený antihypertenzní účinek a zvýšené riziko ortostatické hypotenze.
  • Amifostin: může potencovat antihypertenzní účinek amlodipinu.
  • Tricyklická antidepresiva/antipsychotika/anestetika: zvýšený antihypertenzní účinek a zvýšené riziko ortostatické hypotenze.


Tonarssa při těhotenství a kojení

Těhotenství:

V souvislosti s perindoprilem

Užívání inhibitorů ACE se nedoporučuje v prvním trimestru těhotenství. Užívání inhibitorů ACE je kontraindikováno ve druhém a třetím trimestru.

Epidemiologické údaje ohledně rizika teratogenity po expozici inhibitorům ACE v prvním trimestru těhotenství nejsou konzistentní, avšak malé zvýšení rizika nelze vyloučit. Pokud je pokračující léčba inhibitorem ACE nezbytná, měly by být pacientky plánující těhotenství převedeny na alternativní způsoby antihypertenzní léčby, které mají dobře ověřený bezpečnostní profil pro použití v těhotenství.

Když je těhotenství diagnostikováno, měla by být léčba inhibitory ACE ihned ukončená, a je-li to vhodné, měla by se zavést alternativní léčba.

Expozice léčbě inhibitorem ACE během druhého a třetího trimestru vyvolává u lidí fytotoxicitu (snížení renální funkce, oligohydramnion, retardaci osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální selhání, hypotenzi, hyperkalemii). Pokud by expozice inhibitoru ACE nastala od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly v těhotenství inhibitory ACE, by měly být pečlivě sledovány pro možnou hypotenzi.

V souvislosti s amlodipinem

Bezpečnost amlodipinu v humánním těhotenství nebyla zjišťována. Reprodukční studie u potkanů neukázaly žádnou toxicitu kromě opožděného data porodu a prodlouženého trvání porodu při dávkách 50x vyšších než jsou maximální doporučené humánní dávky. Použití v těhotenství se doporučuje pouze, pokud neexistuje žádná bezpečnější alternativa, a pokud onemocnění samotné přináší vyšší riziko pro matku a plod.

Kojení:

V souvislosti s perindoprilem

Protože nejsou k dispozici žádné informace ohledně užívání léčivého přípravku Tonarssa během kojení, Tonarssa se nedoporučuje a jsou vhodnější alternativní způsoby léčby s lépe ověřenými bezpečnostními profily během kojení, zejména při kojení novorozenců nebo nedonošených dětí.

V souvislosti s amlodipinem

Není známo, zda se amlodipin vylučuje do mateřského mléka. Rozhodnutí o tom, zda pokračovat/nepokračovat v kojení nebo pokračovat/nepokračovat v léčbě amlodipinem by mělo být založeno na úvaze prospěchu kojení pro dítě a prospěchu terapie amlodipinem pro matku.


výběr z naší tvorby
pokračování článku

Tonarssa a účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky přípravku Tonarssa na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Při řízení vozidel nebo obsluhování stroje by se měl vzít v úvahu občasný výskyt závratě nebo únavy.


Tonarssa a nežádoucí účinky

Během léčby perindoprilem nebo amlodipinem byly pozorovány následující nežádoucí účinky uvedené odděleně a tříděné podle klasifikace MedDRA podle tělesných systémů a následující frekvence:

  • Velmi časté (1/10),
  • Časté (1/100 až <1/10),
  • Méně časté (1/1 000 až <1/100),
  • Vzácné (1/10 000 až <1/1 000),
  • Velmi vzácné (<1/10 000),
  • Není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Amlodipin Perindopril

  • Poruchy krve a lymfatického systému Leukopenie/neutropenie velmi vzácné.
  • Agranulocytóza nebo pancytopenie velmi vzácné.
  • Trombocytopenie velmi vzácné. Hemolytická anémie u pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH velmi vzácné.
  • Pokles hemoglobinu a hematokritu velmi vzácné.
  • Poruchy imunitního systému a alergická reakce: kopřivka velmi vzácné.
  • Méně časté jsou poruchy metabolismu a výživy.
  • Hyperglykemie velmi vzácné.
  • Přírůstek tělesné hmotnosti méně časté.
  • Pokles tělesné hmotnosti méně časté.
  • Psychiatrické poruchy jako jsou insomnie, změny nálad a poruchy spánku jsou méně časté.
  • Poruchy nervového systému jako je somnolence, závratě, vertigo a bolesti hlavy jsou časté.
  • Třes, hypestezie, parestezie jsou méně časté.
  • Hypertonie, stavy zmatenosti a periferní neuropatie se vyskytuje jen velmi vzácně.
  • Poruchy oka a poruchy vidění jsou méně časté
  • Časté jsou poruchy ucha a labyrintu, ale Tinitus je méně časté.
  • Časté jsou srdeční poruchy zejména palpitace. Synkopa se vyskytuje méně často.
  • Anginózní bolest je vzácná.
  • Angina pectoris velmi vzácná.
  • Infarkt myokardu, případně sekundárně u pacientů s nadměrně vysokým rizikem hypotenze jsou velmi vzácné.
  • Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a axiální fibrilace) velmi vzácné.
  • Velmi vzácné jsou také cévní poruchy a zrudnutí kůže.
  • Často se vyskytuje hypotenze a účinky, vztahující se k hypotenzi.
  • Mrtvice případně sekundárně u pacientů s vysokým rizikem nadměrné hypotenze jsou velmi vzácné.
  • Vaskulitida velmi vzácné.
  • Respirační, hrudní a mediastinální poruchy jsou velmi vzácné.
  • Dyspnoe méně časté až časté.
  • Rinitida méně časté až velmi vzácné.
  • Kašel velmi vzácné.
  • Bronchospasmus méně časté.
  • Eosinofilní pneumonie velmi vzácné.

Gastrointestinální poruchy

  • Hyperplazie dásní velmi vzácné.
  • Bolest břicha a nevolnost jsou časté.
  • Zvracení méně časté až časté.
  • Dyspepsie méně časté až časté.
  • Změna chování střev méně časté.
  • Sucho v ústech méně časté.
  • Porucha chuti časté.
  • Změna chuti méně časté.
  • Průjem a zácpa časté.
  • Pankreatitida velmi vzácné.
  • Gastritida velmi vzácné.

Poruchy jater a žlučových cest

  • Hepatitida, cholestatická žloutenka jsou velmi vzácné.
  • Hepatitida buď cytolytická nebo cholestatická velmi vzácné.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

  • Quinckeho edém velmi vzácné.
  • Angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, hlasivkové štěrbiny anebo hrtanu jsou méně časté.
  • Erythema multiforme velmi vzácné.
  • Alopecie méně časté.
  • Purpura méně časté.
  • Změna zbarvení kůže méně časté.
  • Zvýšené pocení méně časté.
  • Pocení méně časté.
  • Pruritus méně časté až časté.
  • Vyrážka méně časté až časté.
  • Stevensův-Johnsonův syndrom velmi vzácné.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

  • Artralgie, myalgie jsou méně časté.
  • Svalové křeče méně časté až časté.
  • Bolest v zádech méně časté.

Poruchy močení

  • Poruchy močení, nokturie, zvýšená frekvence močení jsou méně časté.
  • Zhoršení funkce ledvin je méně časté.
  • Akutní renální selhání je velmi vzácné.

Poruchy reprodukčního systému a prsu

  • Impotence méně časté.
  • Gynekomastie méně časté.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

  • Edém, periferní edém se objevuje často.
  • Únava často.
  • Bolest na hrudníku méně časté.
  • Astenie méně časté až časté.
  • Bolest méně časté.
  • Celková nevolnost méně časté.

Zkreslení vyšetření

  • Zvýšení jaterních enzymů: ALT, AST (většinou konzistentně s cholestázou) se objevuje jen velmi vzácně.
  • Vzrůsty bilirubinu a jaterních enzymů v séru jsou vzácné.
  • Vzrůsty močoviny v krvi a kreatininu v krevním séru, hyperkalemie není známo.

Tonarssa a předávkování

U lidí nejsou žádné informace o předávkování přípravkem Tonarssa.

V souvislosti s amlodipinem

Symptomy

Dostupná data ukazují, že velké předávkování může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci a případně reflexní tachykardii. Byly hlášeny význačné a pravděpodobně dlouhodobé případy systémové hypotenze až do šoku s fatálním následkem.

Léčba

Klinicky významná hypotenze následkem předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní kardiovaskulární péči včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, vyvýšení dolních končetin a pozornosti zaměřené na objem cirkulující tekutiny a diurézu.

Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku může pomoci některý vazokonstrikční prostředek s podmínkou, že jeho použití není kontraindikováno. Intravenózní podání kalcium-glukonátu může být výhodné pro reverzi účinků blokády kalciových kanálů.

V některých případech může mít význam výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků podání aktivního uhlí do 2 h po podání 10 mg amlodipinu snížilo absorpční rychlost amlodipinu.

Amlodipin nelze odstranit hemodialýzou.

Informace o předávkování perindoprilem u lidí jsou velmi omezená. Symptomy související s předávkováním inhibitory ACE mohou zahrnovat hypotenzi, cirkulační šok, elektrolytové poruchy, renální selhání, hypoventilaci, tachykardii, palpitace, bradykardii, závratě, úzkost a kašel.

Doporučenou léčbou předávkování je intravenózní infuze fyziologického roztoku. Pokud nastane hypotenze, měl by být pacient umístěn do šokové pozice. Je-li to možné, lze též uvážit léčbu infuzí angiotensinu II a/nebo intravenózní podání katecholaminů. Perindopril se může odstraňovat ze systémové cirkulace hemodialýzou. Terapie kardiostimulátorem je indikována při bradykardii rezistentní na léčbu. Je třeba nepřetržitě monitorovat vitální známky, sérové koncentrace elektrolytů a kreatininu.


Tonarssa a její farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory a blokátory kalciových kanálů, ATC kód: C09BB04. Perindopril

Perindopril je inhibitor enzymu, který přeměňuje angiotensin I na angiotensin II (enzym přeměňující angiotensin ACE). Tento přeměňující enzym neboli kinasa je exopeptidasa, která umožňuje přeměnu angiotensinu I na vasokonstrikční angiotensin II a způsobuje degradaci vasodilatační látky bradykininu na neaktivní heptapeptid. Inhibice ACE vede ke snížení angiotensinu II v krevní plazmě, což způsobuje zvýšení plazmatické reninové aktivity (inhibicí negativní zpětné vazby při uvolňování enzymu) a snížení sekrece aldosteronu. Jelikož ACE inaktivuje bradykinin, vede inhibice ACE též ke zvýšené aktivitě cirkulujícího a lokálního systému kallikrein-kinin (tím též k aktivaci prostaglandinového systému). Je možné, že tento mechanismus přispívá k účinku snížení krevního tlaku inhibitory ACE a je částečně odpovědný za jejich určité vedlejší účinky (například kašel).

Perindopril působí prostřednictvím svého aktivního metabolitu perindoprilátu. Ostatní metabolity nevykazují žádnou inhibici aktivity ACE in vitro.

Hypertenze:

Perindopril je účinný při všech stupních hypertenze: mírná, středně závažná, závažná; bylo pozorováno snížení systolického i diastolického krevního tlaku vleže na zádech i ve stoje. Perindopril snižuje periferní vaskulární rezistenci, čímž způsobuje snížení krevního tlaku. Následkem toho vzrůstá periferní krevní průtok bez ovlivnění srdeční tepové frekvence. Renální krevní průtok obvykle stoupá, zatímco rychlost glomerulární filtrace (GFR) zůstává obvykle nezměněná. Antihypertenzní aktivita je maximální mezi 4 a 6 h po podání jedné dávky a přetrvává po dobu alespoň 24 h; účinky v čase minimální účinnosti dosahují zhruba 87 až 100 % hodnot v čase maximální účinnosti. Pokles krevního tlaku nastává rychle. U pacientů vykazujících odpověď se normalizace dosahuje během měsíce a přetrvává bez výskytu tachyfylaxe. Přerušení léčby nevede k žádnému rebound efektu.

Perindopril redukuje hypertrofii levé komory. U lidí bylo zjištěno, že perindopril vykazuje vasodilatační vlastnosti. Zlepšuje elasticitu velkých arterií a snižuje poměr media/lumen malých arterií.

Pacienti se stabilní ischemickou chorobou srdeční (ICHS):

Studie EUROPA byla multicentrická, mezinárodní, randomizovaná, dvojitě slepá, placebem kontrolovaná klinická studie probíhající po dobu 4 let. Dvanáct tisíc dvě stě osmnáct (12 218) pacientů starších než 18 let bylo randomizováno do skupin 8 mg perindopril tert-butylaminu (ekvivalentní 10 mg erbuminové soli perindoprilu (n=6110)) nebo placeba (n=6108). Studovaná byla populace pacientů, kteří měli prokázanou ICHS bez výskytu klinických známek srdečního selhání. 90 % pacientů mělo v minulosti infarkt myokardu nebo koronární revaskularizaci. Většina pacientů užívala studijní medikaci navíc ke standardní terapii, která zahrnovala antiagregancia, hypolipidemika a betablokátory.

Hlavním kritériem účinnosti (primární endpoint) byl kombinovaný cíl (endpoint) zahrnující kardiovaskulární mortalitu, nefatální infarkt myokardu a/nebo srdeční zástavu s úspěšnou resuscitací. Léčba 8 mg perindopril tert-butylaminu (ekvivalentní 10 mg erbuminové soli perindoprilu) jednou denně vedla k významnému absolutnímu snížení primárního endpointu o 1,9 % (snížení relativního rizika 20 %, 95 % CI [9,4; 28,6] - p<0,001).

U pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizace bylo ve srovnání s placebem pozorováno absolutní snížení primárního endpointu o 2,2 %, což odpovídalo RRR 22,4 % (95 %CI [12,0; 31,6] - p<0,001).

Amlodipin

Amlodipin je blokátorem kalciových kanálů, který inhibuje vstup vápenatých iontů do myokardu a hladkého svalstva cév. Mechanismus antihypertenzního účinku amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cév. Přesný mechanismus, kterým amlodipin vede k ústupu anginozních potíží nebyl plně vysvětlen, je ale známo, že amlodipin snižuje rozsah ischemického zatížení myokardu dvěma mechanismy:

  1. Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly a tím snižuje celkovou periferní rezistenci (dotížení), proti kterému srdce pracuje. Toto snížení srdeční zátěže snižuje spotřebu energie myokardem a požadavky na kyslík.
  2. Mechanismus působení amlodipinu pravděpodobně též zahrnuje dilataci hlavních koronárních arterií a koronárních arteriol. Tato dilatace zvyšuje dodávku kyslíku k srdečnímu svalu u pacientů se záchvaty Prinzmetalovy anginy. U pacientů s hypertenzí poskytuje podávání jednou denně klinicky významná snížení krevního tlaku (vleže na zádech i ve stoje) po celých 24 hodin. U pacientů s anginou pectoris podávání amlodipinu jednou denně zvyšuje celkovou toleranci fyzické zátěže, oddaluje nástup anginozních bolestí a dobu do vzniku deprese ST segmentu 1 mm. Amlodipin snižuje frekvenci záchvatů anginy a spotřebu tablet nitroglycerinu.

Použití u pacientů se srdečním selháním

Hemodynamické studie a studie námahové testy v rámci kontrolovaných klinických studií u pacientů se srdečním selháním třídy NYHA II-IV prokázaly, že amlodipin nepůsobil žádné zhoršení klinického stavu: negativně neovlivnil ani toleranci tělesné námahy, ani ejekční frakci levé komory a nevyvolal ani žádné jiné negativní klinické známky a symptomy. Placebem kontrolovaná studie (PRAISE) navržená pro hodnocení pacientů se srdečním selháním třídy NYHA III až IV léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory ACE ověřila, že amlodipin nepůsobil žádné zvýšení rizika úmrtí nebo kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.

V následném sledování dlouhodobé placebem kontrolované studie (PRAISE 2) u pacientů se srdečním selháním NYHA třídy III a IV bez klinických symptomů nebo objektivních nálezů svědčících pro základní ischemické onemocnění, kteří užívali stabilní dávky inhibitorů ACE, digitalis a diuretika, nevykazoval amlodipin žádný účinek na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. V téže populaci souviselo podávání amlodipinu se vzrůstem hlášeného plicního edému, i když nebyl žádný významný rozdíl ve výskytu zhoršení srdečního selhání ve srovnání s placebem.


Tonarssa a farmakokinetické vlastnosti

Rychlost a rozsah absorpce perindoprilu a amlodipinu obsažených v léčivém přípravku přípravku Tonarssa se signifikantně neliší od rychlosti a rozsahu absorpce perindoprilu a amlodipinu v tabletách obsahujících jednotlivé složky.

Perindopril

Po perorálním podání je absorpce perindoprilu rychlá a maximální koncentrace dosahuje během 1 h. Plazmatický poločas perindoprilu činí 1 hodinu. Perindopril je proléčivo. Dvacet sedm procent podané dávky perindoprilu se do krevního řečiště dostává ve formě aktivního metabolitu perindoprilátu. Kromě perindoprilátu perindopril vytváří dalších pět metabolitů, všechny jsou neúčinné. Maximální plazmatické koncentrace perindoprilátu je dosaženo za 3 - 4 hodiny po podání.

Konzumace potravy snižuje konverzi na perindoprilát a tím i biologickou dostupnost, proto je třeba perindopril arginin podávat perorálně ve formě jedné dávky, ráno před jídlem.

Mezi dávkou perindoprilu a jeho plazmatickou koncentrací byla prokázána lineární závislost. Distribuční objem volného perindoprilátu je zhruba 0,2 litrů/kg. Vazba perindoprilátu na bílkoviny krevní plazmy je 20 %, zejména na angiotensin-konvertující enzym, je ale závislá na jeho koncentraci. Perindoprilát je vylučován močí, terminální poločas volné frakce je zhruba 17 hodin, proto k dosažení rovnovážného stavu dochází během 4 dnů.

Eliminace perindoprilátu je snížená u starších osob a rovněž u pacientů se srdečním či renálním selháním. Běžné lékařské sledování proto bude zahrnovat i pravidelné monitorování kreatininu a draslíku.

Clearance perindoprilátu při dialýze činí 70 ml/min.

Kinetika perindoprilu je u pacientů s cirhózou modifikovaná: jaterní clearance prvotní mateřské molekuly se snižuje o polovinu. Množství vytvořeného perindoprilátu ale sníženo není, proto úprava dávkování tudíž není nutná.

Amlodipin

Po perorálním podání terapeutických dávek se amlodipin dobře absorbuje, maximální plazmatické koncentrace dosahuje za 6 až 12 h po podání. Absolutní biologická dostupnost amlodipinu se pohybuje mezi 64 a 80 %. Distribuční objem je zhruba 21 litrů/kg. Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna jídlem. Studie in vitro ukázaly, že zhruba 97,5 % amlodipinu v oběhu je vázáno na plazmatické proteiny.

Terminální poločas eliminace amlodipinu je zhruba 35 až 50 h a je konzistentní s podáváním jednou denně. Amlodipin je intenzivně metabolizován v játrech na inaktivní metabolity. Zhruba 60 % podané dávky se vylučuje močí, 10 % ve formě nezměněného amlodipinu.

Použití u starších osob: doba dosažení maximální plazmatické koncetrace amlodipinu je u starších i mladších osob podobná. Clearance amlodipinu se u starších nemocných snižuje, proto u těchto osob dochází ke vzestupu AUC a eliminačního poločasu. Doporučený režim dávkování pro starší osoby je stejný, avšak zvyšování dávky by se mělo provádět s opatrností.

Použití u pacientů se zhoršenou jaterní funkcí: podobně jako je tomu u všech antagonistů vápníku, poločas amlodipinu se u pacientů se zhoršenou funkcí jater prodlužuje.

Tonarssa a předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Perindopril

Ve studiích chronické perorální toxicity (potkani a opice) je cílovým orgánem ledvina s reverzibilním

poškozením. Ve studiích in vitro nebo in vivo nebyla pozorována žádná mutagenita. Studie reprodukční toxicity (potkani, myši, králíci a opice) nevykazovaly žádné známky embryotoxicity nebo teratogenity. Avšak u inhibitorů ACE jako skupiny se ukázalo, že vyvolávají nežádoucí účinky na pozdní vývoj plodu, což vede k úmrtí plodu a vrozeným vadám u hlodavců a králíků: byly pozorovány renální léze a zvýšení peri- a postnatální mortality. V dlouhodobých studiích u potkanů a myší nebyla pozorována žádná karcinogenita.

Amlodipin

Toxikologické studie u zvířat neukázaly žádná specifická rizika pro lidi z hlediska bezpečnostní farmakologie, genotoxicity, karcinogenity, fertility a toxicity po opakovaných dávkách. Studie reprodukční toxicity u potkanů ukázaly prodloužení trvání březosti a vzrůst perinatální a postnatální mortality.


Doporučení pro lék Tonarssa

Doba použitelnosti léku Tonarssa je 2 roky. Lék uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí. Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné teplotní omezení pro uchovávání.

Tonarssa a druh obalu a velikost balení

Blistr (OPA/ALU/PVC-ALU): 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90 nebo 100 tablet v jedné krabičce. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


Výrobce léku Tonarrsa

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko.

odkaz na článek

. Lék Tonarssa tablety [online]. ČeskéNemoci.cz, . .



přidejte sem svůj komentář

Něco Vám není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Nadpis / Dotaz
Jméno
E-mail
Sdělení

Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
E-mail nebude nikde zobrazen.

přehled komentářů

Tonarssa

 Petr

V poslední době při užívání tohoto léku ráno 8/5 večer 4/5 po jedné tabletě mám ráno při vstávání lehkou motolici- a přes den při ohýbání také. Je to způsobeno tonarssou?

Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět


Témata


Zajímavé články

ČeskéNemoci

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS