Moderní léčba haluxů
Velká populace pacientů trpí hallux valgus častěji ženy, přičemž onemocnění se objevuje v mnoha případech od mladého věku. Chirurgická léčba onemocnění vhodnou chirurgickou technikou při indikaci operace ke korekci deformity (s úhlem hallux valgus a intermetatarzálním úhlem menším než 36°, resp. 17°) je kontroverzní, neboť je zde vysoká míra recidivy deformace, často krátce po operaci. Jedním z těchto postupů je klasická distální osteotomie prvního metatarzu Austin/Chevron, relativně stabilní osteotomie ve tvaru V, která se běžně používá u mírných až středně těžkých deformit.
Kombinace intervencí, jako je modifikace Chevron osteotomie, také pravděpodobně pro některé chirurgy distální k první řadě osteotomií nohy-falangy (Akin osteotomie) a modifikace intervence měkkých tkání (uvolnění Hallucis adductor & kapsuloplastika) umožňují korekce větších než středních deformit.
Existují také jiné typy osteotomií včetně proximální metatarzální kopulovité osteotomie, Lapidus a Scarf, ale tyto techniky se tak často nepoužívají samostatně ani v kombinaci s jinou technikou. Téměř všechny různé techniky spojené s osteotomií Chevron se provádějí dvěma přímými šikmými osteotomiemi k dlouhé (horizontální) ose prvního metatarzu, omezují možnost korekce větších deformit, protože narušují stabilitu kloubu a protože často chybí vhodné instrumentárium k jejich provedení. Navíc i u jednoduchých až středně těžkých deformit, u kterých lze provést klasickou Chevron osteotomii, skutečnost, že dochází k nadměrnému poškození tkáně, špatným výběrem chirurgických technik a materiálů pro obnovu, stejně jako nedostatek respektu k anatomii oblasti a měkkých tkání, tak všechny tyto aspekty vyvolávají komplikace, které odpuzují pacienty a chirurgy od chirurgické léčby této deformity.
Nyní je navržena moderní inovativní alternativní metoda založená na klasické Chevron osteotomii, která zahrnuje změnu úhlu a směrů dvou osteotomií (dorzální a plantární osteotomie), přičemž dorzální osteotomie zůstává téměř svislá k podélné ose prvního metatarzu a provádí se pouze jednoduchá změna úhlu plantární osteotomie podle stupně deformity a požadované korekce. Zvýší se tak endogenní stabilita a zajistí účinnost osteotomie, větším povrchem řezané kosti a umocnění stability pomocí kanylovaného kompresního šroubu.
Pooperační péče
Pooperační péče hraje zásadní roli a skládá se ze dvou období. První období pooperační péče trvá asi šest až sedm týdnů a druhé období pooperační konzervativní péče dva až šest měsíců. Ihned po operaci je aplikován napínací funkční obvaz s přenastaveným palcem u nohy až do výměny druhého obvazu rány o tři dny později, s týdenními výměnami, se zachováním vhodného směru palce u nohy až do konečného odstranění obvazů šest až sedm týdnů po operaci. Pacient zůstává několik hodin v nemocnici, kde bude léčen antibiotiky a antikoagulanty o nízké molekulové hmotnosti. Plná zátěž bude povolena od prvního dne, kdy pacient začne nosit speciální botu po dobu asi dvou měsíců, během kterých bude pořízen rentgenový snímek k posouzení osifikace osteotomií.
Zahojení
Osteotomie se zhojí během čtyř až šesti týdnů po operaci. Žádný z pacientů zatím nepociťoval bolest bezprostředně po operaci ani později a u žádného z pacientů nedošlo k žádné zlomenině nebo vyříznutí kosti. Doposud nebyly pozorovány žádné infekce. Kromě toho nebyly pozorovány žádné případy opožděného zhojení nebo nezhojení osteotomií, žádná nekróza hlavičky metatarzu, žádná ztuhlost prvního metatarzofalangeálního kloubu ani žádný Sudeckův syndrom. Až do posledního sledování bylo všech 36 pacientů s touto chirurgickou léčbou zcela spokojeno klinicky i esteticky a míra přežití v této střednědobé kohortové studii byla 100 % [1].